DIALOG SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI

Jako pastor křesťanské církve se snažím respektovat názory jiných církví i jednotlivců. Rozumím některým rozdílům v učení a rozmanitým způsobům výkladů Písma. Některé jiné, než naše vlastní nás mohou obohatit, poučit, jsou  - li podstatné věci velmi odlišné, můžeme se nimi nezabývat, nemusíme kritizovat a útočit na jiné osoby, nebo církve. Moc si vážím plurality názorů v nepodstatných věcech a snažím se uplatňovat lásku ve všem. Ne vždy se mi to daří. Jeden moudrý autor napsal, že „Mají – li dva lidé na věc stajný názor, je jeden z nich zbytečný“. Moc se mi to líbí. Je to vtipné a pravdivé.

Přesto jsem se v posledních měsících rozhodl zveřejnit na FB stránky o náboženské společností Svědků Jehovových. Hodně se o jejich literaturu a učení celkově zajímám, porovnávám jejich překlad z řeckým textem a jinými překlady a snažím se s nimi docela často hovořit. Někteří se jeví, jako lidé šťastni, spokojení ve své víře a oddáni organizaci, kterou reprezentují. Jsou věrní, důslední a mají zřejmě zájem o své bližní.

Zřejmě bych měl mít stejný postoj, který jsem popsal na začátku. Respektovat a ctít jejich učení a věnovat se svým věcem a své církví. V posledním období jsem však narazil při důkladnějším studiu na téma, které jsem již znal dříve, ale které se mně nyní otevřelo více ze široka a zcela ohromilo. Myslím, že je nezbytné a zásadní upozornit na tento fenomén učení SJ ty, kteří si nejsou vědomi závažnosti celé záležitosti, a na začátku nebudou si vědomi, co to v jejich životě v budoucnu může znamenat.

Jedná se o zákaz přijetí krevní transfůze. Na toto téma  je již napsáno knih a samozřejmě článku a studií na webech.  Nechci popisovat to, co je možné najít a studovat. Většinou pro křesťana, který má byť jen základní schopnost udělat jednoduchou exegezi  biblického textu, jsou argumenty a výklady textů o krvi šokující, zavádějící a tragické ve svých důsledcích.

 Proč svědkové Jehovovi nepřijímají transfuze?

Důvod je spíše náboženský než zdravotní. Jak ve Starém, tak i v Novém zákoně je jasný příkaz, abychom se zdržovali krve.

Bible zakazuje přijímat krev. Neměli bychom tedy přijmout plnou krev ani její základní složky v žádné formě, ať už se jedná o potravu, nebo transfuzi. Všimněte si následujících textů:

• 1. Mojžíšova 9:4. Po potopě Bůh Noemovi a jeho rodině dovolil, aby do své stravy začlenili maso zvířat, ale zakázal jim jíst krev. Noemovi řekl: „Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nebudete jíst.“ Od té doby platí tento zákaz pro celé lidstvo, protože všichni jsou Noemovými potomky.
• 3. Mojžíšova 17:14. „Nebudete jíst krev těla žádného druhu, protože duše těla každého druhu je jeho krev. Kdokoli ji bude jíst, bude odříznut.“ Z Božího pohledu je duše neboli život v krvi a patří jemu. I když tento zákon zakazující jíst krev byl dán pouze izraelskému národu, je z něj vidět, jak důležitá věc to byla pro Boha.
• Skutky 15:20. „[Zdržujte se] krve.“ Křesťanům dal Bůh stejný příkaz jako Noemovi. Z historie vyplývá, že první křesťané odmítali přijímat krev, a to i za léčebným účelem. Odmítají přijmout pacientovou vlastní krev.

Jak se ve světle biblického příkazu o správném používání krve dívají svědkové Jehovovi na lékařské postupy, při nichž se používá pacientova vlastní krev?

Každý křesťan by se měl vážně zamyslet nad tím, co říká Bible, a nerozhodovat se pouze na základě nějakého lékařského doporučení nebo na základě toho, čemu on osobně dává přednost. Tato záležitost je mezi ním a Jehovou.

Jehova, jemuž patří náš život, prohlásil, že krev bychom neměli konzumovat. (1. Mojžíšova 9:3, 4) V Zákoně, který dostal starověký Izrael, Bůh používání krve omezil, protože představuje život. Bůh prohlásil: "Duše [neboli život] těla je totiž v krvi a já sám jsem ji dal vám na oltář, abyste vykonali smíření za své duše." Co když nějaký člověk zabil zvíře pro pokrm? Bůh řekl: "V tom případě vylije jeho krev a pokryje ji prachem." (3. Mojžíšova 17:11, 13) Tento příkaz Jehova stále znovu opakoval. (5. Mojžíšova 12:16, 24; 15:23) Židovská publikace Soncino Chumash uvádí: "Krev nesmí být uchovávána, ale musí být znehodnocena pro konzumaci, a to tím, že je vylita na zem." Žádný Izraelita nesměl vzít, uchovávat a používat krev jiného tvora, jehož život patřil Bohu.

Povinnost dodržovat mojžíšský Zákon skončila, když zemřel Mesiáš. Bůh však svůj názor na posvátnost krve nezměnil. Apoštolové pod vedením Božího ducha přikázali křesťanům, aby ‚se zdržovali krve'. Tento příkaz neměl být brán na lehkou váhu. Z morálního hlediska to bylo stejně důležité jako zdržovat se sexuální nemravnosti nebo modlářství. (Skutky 15:28, 29; 21:25) Když ve 20. století začalo být dárcovství krve a transfuze běžné, svědkové Jehovovi pochopili, že tyto metody jsou v rozporu s Božím slovem.

Není možné nepoložit SJ několik důležitých, v tom případě životně důležitých otázek:

1. Proč si z mnoha set příkazů a zákazů SZ společnost SJ vybrala právě tento zákaz jedení krve? V čem je tak nejdůležitější a zásadní pro křesťany v době NZ?

• Sami správně uvádějí, že: Povinnost dodržovat mojžíšský Zákon skončila, když zemřel Mesiáš. Zároveň dodávají, že: „ Bůh však svůj názor na posvátnost krve nezměnil. Apoštolové pod vedením Božího ducha přikázali křesťanům, aby ‚se zdržovali krve'. Správně si všimli, že Mojžíšův zákon byl autoritativní pro židovský národ a povinnost dodržovat většinu zákonů skončila smrtí Mesiáše.“ Je pravda, že apoštolové doručili křesťanům ze Židů, aby se zdržovali jedení masa obětovaného modlám, „košer“ masa, a krve. To znamená, že se jedná jen o možnost jíst maso i krev. Nelze aplikovat na transfuzi. Toto doporučení není pokračováním Mojžíšova zákona, nemá význam duchovní, ani rituální. Jedná se především o důvod sociální, spíš eklesiální. Pokud by se pohané  kteří přijali Krista nepokusili zachovat  tyto základní prvky čistoty, tak důležité pro křesťany z Židů, tak jejich společenství u stolu nebylo možné. To mělo vést k jednotě a pokoji, což jak se zdá splnilo svůj účel a panovala tam radost a akceptace. Stalo se to pod vedením Ducha svatého. Nebyl to zákon, zastrašování, ale snaha doporučit, povzbudit, usnadnit společenství. Nešlo v žádném případě o život.
• Pokud SJ jsou důslední, proč nejedí maso připravené „košer“. V opačném případě se dopouštějí hříchu, když jedí s masem i krav. Když aplikují tak důkladně Boží slovo, tak ať to dělají ve všech rovinách. 
•   Proč nerespektují zásady výkladu Písma, kdy se ptáme na původní text: Co řekl Bůh, Písmo, ne co si myslíme, že řekl. Když hledáme aplikaci pro dnešek, ptáme se, jak můžeme aplikovat to, co řekl Bůh dnes, ne to si myslíme, že řekl. Mnohokrát se setkávám při rozhovorech se SJ, když řeknou: nevíme, zda tak autor řekl to, co měl na mysli. „Tak to nemohl říci, to není přece v kontextu. Kontext je myšlen ne biblický, textový, ale kontext učení Strážné věže. Stejné chyby se dopouštějí i v tomto případě. Citují, že Mojžíš napsal: Nebudeš jíst krev, ale to také znamená transfuzi. Je hrubé porušení výkladu Písma a přidávání vlastních myšlenek a interpretací, jako například mnohokrát v PNS. Jedná se o „satanský způsob interpretace Božího slova, který známe již ze zahrady Eden. Had řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"  2 Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.  3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Všimněte si, Satan upravuje slovo Boha a podrývá jeho autoritu. Eva dělá totéž: …ani se ho nedotkněte. Svědkové překrucují Slovo Boha a dodávají k němu vlastní myšlenky.
•  
• Je potřeba dále zdůraznit, že ve všech citovaných textech se jedná o zvířecí krev. Souhlasíme, že není vhodné jíst, nebo pít zvířecí krev z důvodů v Bibli uvedených. To není předmětem řešení. Případná transfuze je přece lidská krev, kterou nelze srovnávat se zvířecí.
• Je zcela nelogické, že zakazují transfuzi a sami dříve potvrzovali, že texty o krvi se týkají jen jedení: „Pokaždé, když je zmiňován v Písmech zákaz krve, je to v souvislosti s přijímáním krve jako potravy a tak je krev, jakožto živina, zakázána." (Watchtower 9/15/58, p 575.)
• Sj jsou ve svém výkladů maximálně zákonničtí. Dotýkají se řešení problémů, co lze jíst a co ne. Ze stejné oblasti, jako čisté a nečisté maso. Ježíš pověděl, že „není důležité, co vchází do našeho nitra, ale co z něho vychází“. Právě to, nás znečišťuje. On také staví zákon do správného světla. Pokud ti v sobotu spadne domácí zvíře do jámy, snad mu nezachráníš život?  Tzn.: že záchrana života je nad zákonem. V případě této kauzy pro SJ je podstatný příkaz zákona nad záchranou života vlastních dětí. To je zvrácené a odporující Kristově lásce.
• To, co je předmětem naší úvahy jsou důsledky, které falešný výklad biblického textu přináší do lidských životů. Po celá léta na naší zemi zákaz transfuze přináší smrt mnoha SJ a zároveň jejich dětí. Dá se to popsat asi takto: Na základě falešného výkladu Bible „věrný a rozvážný otrok, co je vedení organizace v USA, přikazuje rodičům, aby v případě nutnosti podání transfuze, tomu zabránili, za cenu toho, že jejich dítě zemře. To se taky občas stává a dokonce se to považuje za hrdinský čin, když matka zabrání tomu, aby dítě zůstalo při životě, protože odmítne transfuzi. To je zvrácené a nepřirozené.
• Bůh vložil rodičům zvířecím i lidským  do nitra nádherný dar i zodpovědnost, aby za každou cenu chránili své děti před smrti. Lvice bude bojovat proti všem, kdo by chtěli ohrozit její lvíče. Každá normální matka, třeba i matka morálně narušena bude bránit své dítě před smrtí za cenu svého života.  Jen jediná organizace na světě - SJ vede rodiče, aby nedopustili k transfuzi a byli připraveni nechat dítě zemřít. K tomu jim pomohou starší sboru. Jsou ochotni zůstat u postele nemocného dítěte dnem i noci, aby je lékaři „náhodou“ nepřelstili a neoklamali rodiče a nestačili mu dát krev. Představte si: Hlídají lékaře, aby zachránili jejich děti. To je neuvěřitelné šílenství SJ. Odpověď postavená na začátku: „Proč pánové z Brooklynského ústředí si vybrali takto explicitní verše ze ST o krvi a postavili na tom své učení se zdá být jednoznačné. Pokud je pravdivé, tak je „mrazící v žilách krev“ každého normálně myslicího člověka.
• Když se podaří po létech manipulace mysli dovést milující matku, aby pro organizaci obětovala své dítě, tak pak již není nic více, co by ji mohlo zabránit věřit všemu a udělat vše pro „Otroka“. Je mu plně odevzdána a poslušná. Pak již vůbec nemusí přemýšlet, již mu plně patří a on může s ní dělat cokoli. To platí samozřejmě pro oba rodiče. Jen, že pak to nedělají pro rozvážného otroka, ale pro tvrdého a drsného otrokáře. Jsou bezpečně ve strážné věži, nejen obrazně, střeženi navždy. Jeví se to, jako skrytý druh totality „nejhlubšího zrna“ a náboženské otrokářství. Při tom se ohání slovem Jehovy. Jenže to není biblický Bůh. To je necitlivá, zlá, podlá, možná i satanská organizace, která trhá rodičovské city i celé rodiny.
• Pokud se jedná o lidí dospělé, mají právo se rozhodnout, zda přijmou transfuzi, nebo nikoli. Pokud chtějí, ať umírají.  Je to jejich věc. Jenže pokud to je matka, tak po sobě nechá siroty. Proč? Protože tak přikazuje organizace.  Ne Bůh, Bůh je Bohem života a nikdy nepřikazuje rodičům, aby rozhodovali, zda nechají své dítě zemřít.
• Kauza samozřejmě tímto nekončí. Je běžnou praxí, že jsou pokřtěny děti školního věku, které nemusí všemu rozumět, jako dospělí. Jsou - li pokřtěni, patří „Jehovovi“ a samozřejmě organizaci.  Stane – li se, že dítě dospěje a rozhodne se z různých důvodů opustit organizaci, jeho rodiče s ním musí přerušit všechny vazby. Dítě pro ně přestává existovat. Rodiče opět poslouchají své „otrokáře“ a neodpoví léta na telefon, nenavštíví, nezavolá…To se děje údajně z toho důvodu, aby ochránili další členy od „nečistých odpadlíků“. Jak to mohou milující rodiče dovolit a akceptovat?  Při tom se chlubí, jak své děti a rodiny milují. Takové praktiky jsou v naprostém rozporu s Písmem, psychologickými, sociálními i etickými, snad i právními normami. I zde platí, totéž, co ve věci transfuze. Podaří – li se organizaci ovládnout myšlení i srdce rodičů tak podlým způsobem, není již nic více, co by jim bránilo věřit čemukoli a udělat cokoli. Údiv mnoha lidí nad nemožností oslovit Písmem a diskutovat se SJ pádnými argumenty je téměř nemožné. Neexistuje nic, co by dokázali přiznat, pokud to není v naprostém souladu se zvráceným učením SJ. Často používají slovo, že vše musí odpovídat kontextu. To není ale biblický kontext, ale kontext SJ.
• Paradoxní je, že to vše se děje údajně proto, aby tito lidé byli uznáni Jehovou v Armagedonu. Jsou tak vystrašeni a vyškoleni, že jediným cílem života je přežít i za cenu života těch dalších milujících oběti.
• To ještě stále nekončí. Představte si, že některá matka, která nerespektovala své vedoucí a jejich učení se „proviní tím“, že ochránila své dítě od smrti skrze transfuzi. Je nazvána hříšníci. Bude předvolána před komisi, která bude zjišťovat její pohnutky. Pokud bude činit pokání, tak na určitou dobu nesmí vykonávat některé činnosti ve sboru, jinými slovy bude ještě na určitou dobu  potrestána. V opačném případě bude muset opustit organizaci, ale tak aby to vypadalo, že odešla sama dobrovolně.

Nedovedu si ani představit, že bych žil jako dítě v rodině, kde by nebyla jistota, že mně rodiče neochrání před smrtí, i když mohou. Nebo mně odkopnou ze svého života, když budu mít jiné názory, než oni a stanu se odpadlíkem. Dovedu si však představit, jak takový život v nejistotě a strachu může být zdrojem neuróz, zranění a velikého strachu z Jehovy a Armagedonu.

V souvislostí s touto zvrácenou praxí si nelze nevšimnout analogie z dějin ST. Ve starověkých kulturách Blízkého východu, byl uctíván bůh Moloch (Molech). . Jeho uctívání údajně vyžadovalo lidské oběti a zvláště pak děti. Tyto oběti byly páleny na oltářích. To vedlo v pozdější době k přenesení významu a dnes výraz moloch označuje nenasytný kolos „požírající“ vše okolo sebe.

Ve Starém zákoně je Moloch označován za modlu, respektive pohanské božstvo kmene Amonitů - 1Kr 11, 5 a 1Kr 11, 33. Společně s tzv. Ašérami a Aštoretou (Ištar) slouží jako příklad pohanských model a tedy i toho, čeho by se Izrael měl vyvarovat.

„Toto praví Hospodin: " 2 vyjdi do Údolí syna Hinómova, které je před Střepnou branou, a volej tam slova, která k tobě budu mluvit. 3 Řekni jim: Králové judští a obyvatelé Jeruzaléma, slyšte slovo Hospodinovo. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele:    4 Opustili mě, cizím mi učinili toto místo a pálili na něm kadidlo jiným bohům, které neznali oni ani jejich otcové ani judští králové, a toto místo naplnili krví nevinných.  5 Vybudovali posvátná návrší Baalova, aby Baalovi jako zápalné oběti pálili v ohni své syny. K tomu jsem jim přece nedal příkaz, ani jsem o tom nemluvil, ani mi to na mysl nepřišlo.  ‘. Jeremjáš 19:5-6

Josiáš nechal znesvětit především Tofet v údolí Ben-hinom, kde Izraelité za jeho otce Amóna a vlády krále Manasseho (také Menašeho) obětovávali děti bohu Molochovi (někdy je také nazýván Baal Molech). Taková praxe je vysloveně zakázána v Leviticu 18:21 („Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi“).

Moloch je zmíněn v Novém zákoně pouze jednou a to ve Sk 7, 43, kde slouží jako připomínka hříchů Izraele v dobách putování po poušti.

Ať se to zdá jakkoli pobuřující, zvláště pro členy SJ je třeba zdůraznit, že SJ nejsou jako tehdy pohanské národy, nebo Židé v době svého nejhlubšího duchovního pádu.

Podobné je přibližně toto:

• Nějaký bůh žádá lidskou oběť, nejlépe dětskou. Rodiče ji přinášejí, protože se bojí, že nebudou sami zachráněni. Zachraňují tedy svůj život na úkor svého potomka. V prvním případě to je oheň, který spaluje, v druhém se jedná o zabránění přijetí životodárné krve. V obou případech to končí smrti.

• V prvním případě v dobách Jeremiáše Bůh JHVH vysvětluje svůj postoj k dětským obětem, jakoby se bránil: K tomu jsem jim přece nedal příkaz, ani jsem o tom nemluvil, ani mi to na mysl nepřišlo. Jeremjáš 19:5-6. V současnosti vedení SJ tvrdí, že Jehova přikázal, nepřijmout krev a nechat raději zemřít. Pokud SJ mají za to, že ten jejich Bůh je stejný, jako biblický Bůh z doby Jeremiáše, tak platí totéž: „K tomu jsem jim přece nedal příkaz, ani jsem o tom nemluvil, ani mi to na mysl nepřišlo.“ On nikdy nepřikázal, aby rodiče nechali raději zemřít své dítě, aby zachránili sebe (aby byli uznáni v Armagedonu). Jsme přesvědčeni, že to je zástupný důvod celé kauzy. Pravý důvod jsme se pokusili vysvětlit již dříve. Jen jednou přikázal Bůh Jahve Abrahamovi, aby obětoval syna, ale to se nestalo. Mělo to zcela jiný  význam a smysl a není předmětem našich úvah. Nakonec za Izáka umírá beránek, jako za nás i naše děti. Bůh dal svého Beránka, abychom žili. On nechce, aby někdo umíral, ale přišel dát život a sám za nás umřel. To je jeho charaktér.
• Bůh sám vysvětluje, že těmi praktikami se obrátili jeho opustili a přijali jiné bohy. O tom neslyšeli jejich otcové, ani králové. To byla neslýchaná věc v Božím lidu. Naplnili oltář krví nevinných oběti.
• Zní to drsně, ale je podobné, jako v Izraeli. Po celá staletí křesťanské církve nikdo nedoporučoval rodičům, aby z nějakého důvodu dovozů zemřít dítě, pokud tomu lze zabránit. To je fenomén náboženské organizace SJ. Až od roku 1940 e to změnilo. Před tím jejich 2. prezident Rutheford uznával vymoženost lékařské vědy k záchraně životů – transfuzi. Najednou je to jinak dospělí i děti po odmítnutí transfuze musí umírat. SJ se dokonce tímto chlubí ve svých časopisech a jsou na to docela hrdi. Považují to za hrdinství a loajalitu k Jehovovi.

• Na obálce časopisu Probuďte se z 25.května 1994 jsou představena fota 26 dětí různého věku do 17 let s titulkem: "Mladí, kteří dali Boha na první místo". Uvnitř časopis prohlašuje: "V minulosti zemřely tisíce mladých lidí proto, že dali Boha na první místo. To se děje i dnes, jenomže ty dnešní tragické události se odehrávají v nemocnicích a soudních síních a týkají se otázky krevní transfúze." (strana 2). Článek na straně 9 má titulek: "Mladí lidé, kteří měli moc nad to, co je normální" vypráví příběhy tří z těchto dětí, které zemřely, protože odmítly léčbu s krví. Byla jejich smrt opravdu
•