NEMLUVIT S JEŽÍŠEM
Po mnohých rozhovorech, zkušenostech i studiu literatury SJ jsem si najednou uvědomil, že se „Věrnému a rozvážnému otrokovi“ podařil další nehorázný projekt „němé domácnosti s Kristem“. „Kristus je stvořením a tedy se s ním nesmí hovořit, modlit se k němu, ani ho uctívat."
Vzpomínám na některé rozhovory o kamenování Štěpána. Jeden diskutující se mnou po tříhodinovém rozhovoru, ve kterém se zdálo, že jsme hovořili docela v klidu, na dotaz, proč se nemodlí ke Kristu, když se Štěpán modlil, začal zvýšeným hlasem opakovat stále do kola: „To není modlitba, to není modlitba.“ Jakoby ho ovládla nějaká fóbie, až hrůza. Pokud máte příležitost hovořit se SJ a chcete po nějakou dobu uchovat přátelskou atmosféru, nemůžete moc zdůrazňovat Božství Ježíše a modlitbu k němu. Jejich reakce mně párkrát překvapila, jako „časovaná bomba“.
- Představte si, že vás někdo vytáhne z vody a zachrání vám život. Co udělá každý normální člověk? Ze srdce poděkuje zachránci, pokud mu na životě záleží a má alespoň základní vlastnost slušnosti a vděčnosti. Asi nikdo z nás nepůjdeme poděkovat rodičům svého zachránce, za to, že jejich syn nám zachránil život. Bylo by to pošetilé a nesmyslné. Jedině, že bychom se z nějakého důvodu pohádali, nazlobili na sebe, nemluvili spolu.
- SJ tvrdí, že Ježíš pro ně dal výkupné, prolil svoji krev na kůlu. Oni ale neděkují Kristu, ale jeho otci – Jehovovi. Jinak by to bylo rouhání. Protože on není pravý Bůh, jen bůh.
- Takže člověk za různé obyčejné věci děkuje jiným, tak velí slušnost mezi lidmi. Jen Ježíš – Logos, Pán pánů a Král králů přijde zkratka. Jemu nic nenáleží. To znamená jinými slovy, že SJ si vzali právo rozhodovat, zda Kristus má právo přijmout díky, slávu, čest, nebo nikoli. Rozhodli, že ne, že jemu chvála nepatří. Tento postoj se musí nutně projevit v jiných důležitých oblastech jejich života s Bohem.
- Ježíš řekl, že: „Kde jsou dva, nebo tři v mém jménu, tam jsem uprostřed nich“. Jak to může vypadat prakticky? Dva, nebo tři učedníci budou spolu hovořit, číst Písmo a Kristus bude tiše přihlížet? Nebudou si ho všímat, protože je stvořen a nemohou s ním hovořit, modlit se k němu. Více „zfalšované“ evangelium si nelze ani představit. Existuje snad jen jedno řešení, že tedy Kristus se nespokojí s rolí podřadné osoby, které si nevšímají a s kterou nemluví, tzn.: že v takovém společenství nebude přítomen vůbec. Zdá se, že z mnoha výpovědí SJ je patrné, že na společenství s Kristem ani moc nezáleží. Vlastně na něm vůbec nezáleží, aby byli s Kristem na věky v nebi. Tam nechtějí. Chtějí si raději postavit dům na nové zemi. Zdá se to logické. Když nyní s Ježíšem nepromluví, nemají ani tušení, co znamená mít živé společenství s ním. Jsou oklamáni, jakoby sloužili Jehovovi a milují ho. Jak by to mohlo být možné, když „Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.“
- Apoštol Pavel používá analogii vztahu manžela k manželce, ke vztahu církve a Krista (Ef. 5). Předpokládá se, že mezi milujícími se manžely probíhá komunikace, sdílení, vyjadřování vděčnosti a lásky oboustranně. Jak tomu přirovnání mohou rozumět SJ? Jako v „tiché domácnosti?“ Nevěsta – církev se svým ženichem Kristem nesmí hovořit. Nesmí mu děkovat, sdílet s ním svůj život…Je to vyjádření lásky, poslušnosti a následování Krista, jak to slyšíme často z úst SJ?
- Ježíš také pozývá k sobě ty, kteří pracují a jsou obtížení. Nabízí jim odpočinutí (Mat. 11, 28). To samozřejmě předpokládá, že ten kdo přijde ke Kristu, tak mu řekne o svých těžkostech, poprosí o pomoc a pak taky poděkuje. To tedy může znamenat, že toto pozvání se nemůže vztahovat na SJ. Mají totiž problém s Ježíšem. Mají celou dobu tichou domácnost. To taky zřejmě znamená, že nikdy v životě neprožili odpočinutí s Ježíšem, odpuštění, svobodu, hluboký pokoj a radost. A to je snad ten největší paradox celého učení. Celý život získávají poznání o Bohu a Kristu. Život věčný je však darován jen těm, kteří poznali Boha i Syna osobně, jako svého Spasitele a Pána, nejen poznání o něm.
- Apoštol Pavel napsal, že všichni lidé se budou muset jednou postavit před Kristem (2. Kor. 5, 10). Zřejmě si Pán s námi promluví, možná se budeme sdílet ze svého života. Jisté je, že se tam objeví i SJ. Jak by měli reagovat? "Ježíši já s tebou nemluvím, když jsem s tebou nikdy nepromluvil. Bylo mi řečeno, že nejsi hoden poděkování, chvály, ani rozhovoru, ani prosby." Nebo budou zarytě mlčet a odvolají se k Jehovovi, nebo k "věrnému a rozvážnému otrokovi"...?
To nejdůležitější, zároveň skryté a zákeřné nakonec. Celé učení a snaha vedení SJ odsunout Krista na okraj života, striktní zákaz modlitby a uctívání Krista, je „jen“ vrcholkem ledovce. V kontextu jiných nesmyslných změn, falešných důrazů, se stále více jeví, že to vše má cílený smysl. Od samého začátku satan usiluje o to, aby odebral slávu Kristu a postavil se na jeho místo. Aby on sám byl oslavován, uctíván, aby byl pánem lidských srdcí, ne Kristus.
Zdá se, že zabránit tomu, aby Kristus byl oslavován jako Bůh a Pán se satanovi v učení SJ podařilo téměř dokonale. Jeho úsilí však je namířeno neustále proti každému z nás.
„Ale oni nad ním zvítězili skrze krev Beránka…“ (Zj.)
Kdo se modlil k Ježíšovi?
MODLITBY KE KRISTU
Luk. 17, 14 Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; 16padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan…
Sk. 1, 24 Pak se pomodlili a řekli: „Ty, Pane, který znáš srdce všech, ukaž, kterého z těchto dvou sis vyvolil
Sk. 7, 59 „A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši (ku,rie VIhsou/), přijmi mého ducha.“ 60Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane (ku,rie), nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul“.
Jan 14, 14 „A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby oslaven byl Otec v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.“
2. Kor. 12, 8 „Třikrát jsem kvůli tomu prosil Pána, aby to ode mě odešlo, ale řekl mi……“
Sk. 96, 14 …aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno.“ (epikaleomai – vzývat)
Sk. 22, 16 Vstaň, dej se pokřtít a smyj své hříchy vzývaje jeho jméno.‘“
A já jsem řekl: ‚Pane, oni vědí…
1.Kor. 1, 2 „Církvi Boží, kteráž jest v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všechněmi, kteříž vzývají jméno našeho Pána Jezukrista na všelikém místě, i jejich i našem.“
Řím. 10, 13 „Každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude zachráněn. V nikom jiném není spásy. Na celé zemi není lidem dáno žádné jiné jméno, skrze které bychom mohli dojít spásy A.“ znovu: „Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.“
1.Tim. 1, 12 „Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu ….
Jan 6, 37 „Všichni, které mi Otec dává, přijdou ke mně; a kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven.“
Zj. 3, 20 „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu sním večeřet a on se mnou.“
1.Jan 1, 3 „Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem i jeho Synem Ježíšem Kristem.“
Jan 14, 23 „Miluje-li mne kdo, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“
Jan 14, 6 „Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.“
Jan 6, 44 „Nikdo ke mně nemůže přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec.“
1.Tess. 5, 10 „Kterýž umřel za nás, abychom buď že bdíme, buď že spíme, spolu s ním živi byli.“
Zj. 5, ….„čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. 9A zpívají novou píseň mocným hlasem: „Hoden jest Beránek, ten zabitý, přijmout tu moc a bohatství, moudrost, sílu a úctu, slávu a dobrořečení.“ Tomu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi dobrořečení, úcta, sláva i moc na věky věků!“ 14 A ty čtyři živé bytosti říkaly: „Amen.“ A starší padli na tvář a poklonili se.“