JEDEN BŮH VE TŘECH OSOBÁCH
Jestli je nějaké učení, které se setkává s častým nepochopením, pak je to doktrína o Trojici. Často slýcháme námitky: Jak může být Bůh jeden a zároveň tři? Mnozí také oponují, že jde ve skutečnosti o tři bohy (a tedy polyteismus); jiní zase říkají, že Bible neobsahuje nic o trojjedinosti, a že jde o lidskou filozofii. Zkrátka: Existuje mnoho námitek, které vyplývají z fundamentálního neporozumění, a to nejen dnes, ale i v průběhu církevní historie!
A proto se podíváme do Bible i historie, abychom lépe pochopili širší kontext; ukážeme si, že doktrína o Trojici je skutečně biblické zjevení pravé boží podstaty. Rovněž jde o esenciální nauku vytvářející velikou dělící čáru mezi křesťanstvím a jinými náboženstvími. Nejprve si však pojďme definovat základní předpoklady, bez kterých se neobejdeme.
Boží slovo a jeho výklad
Základním předpokladem k ustanovení učení o Trojici je akceptování jiné doktríny, a to „Sola scriptura“ (Jedině Písmo). Písmo je absolutním, neomylným a dostatečným záznamem vdechnutým Bohem. a neobsahuje proto žádné kontradikce, „a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti“ (2 Timoteovi 3:16).
Je třeba to zmínit, neboť mnoho odpůrců učení o trojjedinosti obvykle cituje verše, které obsahují odlišné informace (oproti veršům, které jim byly předloženy), přestože jsou komplementární (doplňují je), jako by snad Bible obsahovala kontradikce. Zkrátka: Násilně staví verše proti sobě! Těžko pak můžeme věřit, že takový člověk, jenž například cituje verš o lidství Ježíše Krista na úkor veršů, které hovoří o Jeho božství, věří doopravdy, že Bible je inspirované Boží Slovo – Písmo si prostě nemůže protiřečit!
S tím se nutně váže i dostatečnost a srozumitelnost Bible. Poněvadž: Když se lidem nedaří stavět verše proti sobě, obvykle začnou napadat dostatečnost a srozumitelnost Písma, a tak zamlžovat jinak jasný význam daného textu. Bůh však řekl Izraeli následující slova, jež platí stejně tak i pro zbytek Písma! „Vždyť tento příkaz, který ti dnes přikazuji, není pro tebe nepochopitelný ani vzdálený. Není na nebesích, abys mohl říct: Kdo z nás vystoupí na nebesa, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Ani není za mořem, abys mohl říct: Kdo z nás přejde na druhou stranu moře, aby jej pro nás vzal, oznámil nám ho a my jej plnili? Vždyť to slovo je velmi blízko tebe, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys ho plnil.“ (Deut. 30:11-14).
Dále pak musíme přistupovat konzistentně k výkladu. Jak už jsme si řekli: Nelze proti sobě stavět verše, jako by snad Písmo obsahovalo kontradikce, ani se vymlouvat na nejasnost textu, abychom pak dané verše mohli obrátit a dosadit do nich naše mylné předpoklady. Vždy musíme vzít veškerý text, jenž hovoří o daném tématu, a vyložit je tak, abychom nevytvářeli rozpory a nepřekrucovali přirozený význam. Necháme Bibli, aby mluvila sama za sebe!
Rovněž nesmíme naší víru zakládat na míře porozumění. Je snad rozum náš Bůh? Jsou věci, které chápat nemusíme, a přesto jim budeme plně důvěřovat. Bůh je jedinou Autoritou a měli bychom Ho poslouchat a spoléhat na něj, nikoliv na náš pošetilý rozum! Jak čteme v Příslovích: „Důvěřuj Hospodinu celým svým srdcem, nespoléhej se na svoji rozumnost. “ (Přísloví 3:5). Nebudeme proto jako had v zahradě Eden, který zkoušel Evu slovy: „Opravdu Bůh řekl?“ (Genesis 3:1). Budeme následovat Pána Ježíše Krista a směle odpovídat: „Je psáno…“ (Matouš 4:4).