STRANÍ SE SVĚDKOVÉ JEHOVOVI ČLENŮ RODINY, KTEŘÍ ODEŠLI? Podporuje Bible praktiku svědků Jehovových ohledně vyhýbání se?
Kulty a destruktivní náboženské skupiny se vyznačují tím, že se „vyhýbají“ členům, kteří odešli (oddělili se) nebo byli vyloučeni (byla jim odňata pospolitost nebo byli exkomunikováni) za provinění. Přestože tyto skupiny často tvrdí, že vyhýbání se (zákaz veškeré komunikace s bývalými členy, která není nezbytně nutná,) je „láskyplnou“ formou duchovního trestu, mnozí platnost tohoto tvrzení zpochybňují. Svědkové Jehovovi mají minulost spojenou s vyhýbáním se členům rodiny a přátelům, kteří opouštějí jejich náboženství, a masakr, který tato praktika zanechala v životech mnoha rozbitých rodin, je neslučitelný, jak dosvědčuje bývalá svědkyně Jehovova:
Jmenuji se Brenda Lee a jsem autorkou Out of the Cocoon: A Young Woman’s Courageous Flight from the Grip of a Religious Cult. Byla jsem pokřtěna v útlém věku deseti let a organizaci jsem opustila v osmnácti, když jsem se z Pennsylvánie odstěhovala do Colorada. Nikdy jsem nebyla oficiálně vyloučena, a přece se mi moje matka, sestra, můj bratr, mí čtyři synovci a moje neteř posledních 25 let vyhýbají. Skutečně smutné je to, že neznají mého osmnáctiletého syna. A tak stranění se má dopad nejen na můj život, ale i na další generaci v mé rodině. Stále mám dopis na rozloučenou od své matky. Věřím, že Strážná věž páchá ve jménu Boha rodinnou genocidu.
Typickým znakem sekty je lhaní nebo používání pečlivě zvolených slov za účelem zakrývání podvodů před členy a veřejností. Vyhýbání se je příkladem, jak svědkové Jehovovi využívají sektářský podvod. Mezi bývalými svědky Jehovovými je všeobecně známo, že jejich příbuzní, kteří jsou svědky Jehovovými, se vyhýbají těm, kdo byli vychováni jako svědkové Jehovovi, ale nikdy nebyli pokřtěni, a těm, kdo pouze opustili organizaci, ale nespáchali žádný hřích.
Moje kamarádka patří do té první kategorie. Nikdy nebyla pokřtěna, a přesto se jí její matka a bratr (který slouží jako starší) v současné době vyhýbají. Je neuvěřitelné, že se také vyhýbají její mentálně zaostalé dceři. Ano, tato babička a strýc si myslí, že vyhýbat se tomuto dítěti mé přítelkyně, které má zvláštní potřeby, je „milující“! Já spadám do té druhé kategorie. Prostě jsem odešla a přes 25 let nemám kontakt se svou rodinou!
Moje kamarádka patří do té první kategorie. Nikdy nebyla pokřtěna, a přesto se jí její matka a bratr (který slouží jako starší) v současné době vyhýbají. Je neuvěřitelné, že se také vyhýbají její mentálně zaostalé dceři. Ano, tato babička a strýc si myslí, že vyhýbat se tomuto dítěti mé přítelkyně, které má zvláštní potřeby, je „milující“! Já spadám do té druhé kategorie. Prostě jsem odešla a přes 25 let nemám kontakt se svou rodinou! (http://www.jw.org/en/jehovahs-witnesses/faq/shunning/), pak prostě a jednoduše LŽE. I když v dřívější verzi svého článku, která byla dostupná v roce 2007 na jejich starých webových stránkách (http://www.jw-media.org/beliefs/beliefsfaq.htm) pár vět pod výše uvedeným tvrzením, Strážná věž připustila: „Těm, kdo oficiálně řeknou, že již nechtějí být součástí organizace, se také vyhýbáme,” nebyla zcela upřímná. Následek toho, jestli jenom „nevyhledáváte“ nebo „oficiálně říkáte,“ že nechcete být součástí organizace, je tentýž— tj. vyhýbání se.
Znám několik lidí, kteří jsou na tom stejně jako moje výše zmíněná kamarádka, kteří byli vychováni jako svědkové Jehovovi, ale NIKDY nebyli „pokřtěni,“ takže nikdy nebyli oficiálními členy organizace. A přece se jim dnes jejich rodiny, které jsou u svědků Jehovových, vyhýbají. Já jsem ve svých 18 letech „nevyhledávala“ a po dvou týdnech, kdy jsem nenavštěvovala shromáždění, se mi začali vyhýbat. Na rozdíl od výše uvedeného tvrzení Strážné věže ani jediný svědek Jehovův se mnou znovu nepromluvil, ani nepřišel na mou promoci, ačkoli jsem rozeslala přes 50 pozvánek těsně předtím, než jsem se rozhodla „nevyhledávat.“ A tak se mi vyhýbali už dlouhou dobu předtím, než jsem „oficiálně“ řekla, že nechci být součástí organizace svědků Jehovových. Spolu s mnoha jinými jsem živoucím důkazem, že na svých webových stránkách lžou o své praktice vyhýbání se.
Jednou věcí, kterou byste si také měli uvědomit, je, že nenechají lidi jen tak „nevyhledávat.“ To je další z jejich zavádějících tvrzení. Jejich strategií je přimět „pokřtěného“ odpůrce k oznámení, zda chce zůstat členem, když už se stal nečinným, aby se mohli oficiálně cítit oprávnění se mu „vyhýbat.“ Necelý rok poté, co jsem přestala navštěvovat shromáždění svědků Jehovových, mi starší poslali dopis, v němž se mě zeptali, jestli chci být svědkem Jehovovým. Jakmile jsem odpověděla, byla mi oficiálně odňata pospolitost, avšak, jak jsem již zmínila, stranění se začalo dávno před tím.
Opravdu neexistuje žádný důstojný způsob odchodu z organizace svědků Jehovových. Od svědků je vyžadováno, aby se „vyhýbali“ rodinným příslušníkům a přátelům, kteří odešli, ať už byli oficiálně „vyloučeni,“ nebo se prostě opustili společenství. Uvažuj nad níže uvedenou citací z oficiální literatury Strážné věže:
„Její rodiče byli kdysi vyloučeni. Ona vyloučena nebyla, ale dobrovolně opustila společenství, když se v dopise vyjádřila, že si nepřeje mít nic společného se sborem. …Odstěhovala se, ale po letech se vrátila. Shledala, že s ní místní svědkové nemluví. …Bylo by rovněž vhodné vyhýbat se někomu, kdo zavrhuje sbor. …Jestliže se tedy křesťané vyhýbají lidem, kteří na základě vlastního rozhodnutí opustili společenství, jsou chráněni před možnými kritickými a nerozumnými výroky nebo před různými odpadlickými názory. …Představ si také, co asi cítili bratři, sestry nebo prarodiče přestupníka. Jestliže však dali loajalitě vůči spravedlivému Bohu přednost před rodinnou náklonností, mohlo to pro ně znamenat záchranu života.“— Strážná věž, 1. března 1989, str. 22-24”
„Když se někdo rozhodne opustit Jehovu a tím i životní cestu, která je ukázána v Bibli, věrní členové rodiny kvůli tomu obvykle prožívají velkou tíseň. ‚Mám svou sestru moc ráda,‘ …Udělala bych pro ni cokoli, kdyby jí to pomohlo, aby se k Jehovovi vrátila.‘ Marie, jejíž bratr se služby Jehovovi zřekl… říká: ‘… Zvlášť mi chybí na velkých rodinných setkáních.’ ” —Strážná věž, 1. září 2006, str. 17
„Proto může být pro křesťana zkouškou, když je jeho manželskému partnerovi, dítěti, rodiči nebo jinému blízkému příbuznému odňata pospolitost nebo když někdo z nich opustí společenství… jaké biblické zásady se vztahují na ty, jimž byla odňata pospolitost, a také na ty, kdo opustili společenství… S vyloučeným bychom se tedy neměli stýkat ani společensky. Neměli bychom se s ním zúčastnit žádné společenské či sportovní akce, neměli bychom s ním jít do obchodu nebo do divadla ani bychom si s ním neměli posedět u jídla, ať doma nebo v restauraci. …jestliže vyloučený nebo ten, který opustil společenství, je příbuzný, který nežije bezprostředně v rodinném kruhu a domácnosti… S takovým příbuzným je možné nemít téměř žádné styky.“—Naše služba Království, srpen 2002, str. 3-4
„A ze zkušenosti dobře víme, že i ten nejkratší pozdrav, například „Nazdar“, může být někomu prvním krokem, z něhož se vyvine rozmluvaa později možná i přátelství. Chtěli bychom udělat takový první krok vůči osobě, jíž byla odňata pospolitost?“—Strážná věž, 6. ledna 1982, str. 15
Jako kdyby nestačilo „vyhýbat se“ bývalým členům, Strážná věž také napomíná své stoupence, aby všechny bývalé svědky Jehovovy „nenáviděli zbožnou nenávistí“:
„A navíc chceme nenávidět ty, jež svévolně ukazují, že nenávidí Jehovu, nenávidí to, co je dobré. …Nenávidíme je, ne že bychom jim chtěli škodit nebo jim přáli újmu, nýbrž v tom smyslu, že se jim vyhýbáme, jako bychom to činili s jedem či s jedovatým hadem, protože nás mohou duchovně otrávit.“—Strážná věž, 15. června 1980, str. 8 (angl.)
„Zbožná nenávist je mocnou ochranou proti nesprávnému jednání… Děláme to? …Mezi těmi, kdo projevují nenávist k Jehovovi tím, že se proti němu bouří, jsou odpadlíci. Odpadlictví je ve skutečnosti vzpoura proti Jehovovi. …Jiní odpadlíci tvrdí, že věří Bibli, ale zavrhují Jehovovu organizaci a aktivně se snaží zabránit jejímu dílu. …křesťan [je] musí nenávidět (v biblickém smyslu tohoto slova) jako ty, kdo neoddělitelně přilnuli ke špatnosti.“—Strážná věž, 1. října 1993, str. 19
JE STRANĚNÍ SE BIBLICKÉ?
Ježíš řekl, že se jeho opravdoví následovníci poznají podle „lásky,“ kterou mezi sebou mají
(Jan 13:34-35). Přestože Bible dovoluje akt vyloučení křesťanského věřícího z církve, pokud praktikuje nemorální chování, má být toto kárné opatření vykonáno s lidskostí a láskou kvůli věčnému osudu hřešícího (Římanům 14:1; Galaťanům 6:1; 1. Korinťanům 5:4-5). Nebylo tak činěno s opovržením či „nenáviděním,“ způsoby, kterými starší svědků Jehovových vyslýchají duchovně „slabé“ následovníky, aby si vynutili přiznání k činu, který považují za přestupek hodný vyloučení a hodný toho, aby se takovým osobám přátelé a příbuzní od svědků Jehovových „vyhýbali“ tak, že s nimi naprosto přeruší veškeré styky, které nejsou nezbytně nutné.
Měli bychom „vyhýbání se“ považovat za „milující“ duchovní kárné řízení? V Bili čteme, že duchovní kárné řízení má být vždy spojeno s milujícími pokusy o usmíření (Matouš 18:15-17; 2. Korinťanům 2:6-8). Komunikační kanály mají zůstat po celý čas neustále otevřeny (2. Tesaloničanům 3:6, 14-15) a kající se hříšník má být přivítán zpět ihned, bez dlouhotrvajícího procesu ceremonie (Lukáš 15:18-23). Níže uvedená tabulka názorně ukazuje některé podstatné rozdíly mezi odnětím pospolitosti u svědků Jehovových a křesťanskou duchovní nápravou popsanou v Bibli: