MATKA ORGANIZACE
Ve Strážné věži z 1. května 1957 (str. 254) se dozvídáme, že „opravdovou matkou křesťanů“ není pozemská, ale nebeská organizace, „Boží neviditelná univerzální organizace“. Tato duchovní „matka“ ale používá pro křesťany ve sborech „viditelný sdělovací prostředek“, kterým je pozemská organizace. Přeloženo do srozumitelného jazyka: „Matka“, přeje-li si něco sdělit, neučiní jinak, než že promluví skrze „viditelnou teokratickou organizaci“, a proto chcete-li se něco dozvědět od „nebeské matky“, uděláte dobře, budete-li naslouchat viditelné organizaci jménem Strážná věž. Účinek tohoto dovozování je samozřejmě takový, že v podstatě klade rovnítko mezi „neviditelnou, duchovní, nebeskou matku“ a její údajný pozemský sdělovací prostředek, bez kterého nikdo nemůže správně porozumět Bibli. Vše, co je řečeno o duchovní matce, je tak v mysli svědků Jehovových okamžitě uplatněno na jejich pozemskou organizaci.
Strážná věž z 1. května 1957 se vrací k Přísloví 6:20, 23 a pokračuje: 3 Chvíli nad tím uvažuj. Jsou zde zmíněny dvě věci: přikázání otce a vyučování neboli zákon matky. Potom Přísloví vysvětluje, že přikázání otce je lampou, ale že světlo pochází také z vyučování neboli zákona matky. Svět je doslova zasypán Biblemi. Bible obsahuje Boží přikázání. Proč potom lidé neví, co mají dělat? Protože nemají světlo z vyučování neboli zákon matky. Jehova Bůh poskytl všem lidem své svaté psané Slovo, které obsahuje všechny informace nutné k tomu, aby se lidé vydali cestou života. Bůh ale neustanovil, aby toto Slovo nezávisle promlouvalo k lidem, nebo aby z něho samotného vyzařovaly životodárné pravdy. Jeho Slovo říká: „Světlo vyšlehlo pro spravedlivého.“ (Žalm 97:11) Bůh poskytuje tento druh světla, o kterém Přísloví říká, že je vyučováním neboli zákonem matky, prostřednictvím své organizace. Máme-li chodit ve světle pravdy, musíme uznávat nejenom Jehovu jako našeho Otce, ale také jeho organizaci jako naší Matku. 4 Někteří lidé, kteří se nazývají křesťany, tvrdí, že Bůh je jejich Otcem, a vychloubají se, že s Bohem mohou chodit sami, protože on osobně řídí jejich kroky. Takoví lidé nejen opouštějí vyučování
neboli zákon své matky, ale doslova vyhazují Boží manželku na ulici. Světlo Boží pravdy jim není určeno. Jehova ustanovil, že v izraelském národě bude povinnost poslouchat rodiče závazná.
„Cti svého otce a svou matku“ je pátým z deseti přikázání. (Ex. 20:2–17; 5. Moj. 5:16, NW) Odměnou za poslušnost byl dlouhý život; za neposlušnost následovala smrt. „V případě, že má muž syna, který je zatvrzelý a vzpurný, nenaslouchá hlasu svého otce ani hlasu své matky, a oni ho napravovali, ale on jim nebude naslouchat .... potom ho všichni muži jeho města uházejí kameny, a zemře.“ (5. Moj. 21:18–21, NW) Tato úcta a poslušnost náležela nejenom vlastním biologickým rodičům, ale zcela právem také vlivným starším mužům v Izraeli. Když skupina mladých delikventů nevzdala patřičnou úctu Jehovovu proroku Elišovi, následoval okamžitý rozsudek smrti. (2. Kr. 2:24) I dnes Bůh od svých dětí vyžaduje poslušnost, úctu a respekt. A tyto musí být projevovány nejenom živému Bohu, ale rovněž jeho manželce organizaci.