DIALOG SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI

ZBOŘENÍ JERUZALÉMA POD TÍHOU VĚDECKÝCH DŮKAZŮ

Bez světských zdrojů se biblická chronologie neobejde, bez těchto zdrojů nemůžeme biblické události datovat

• Biblická relativní data
• Světská absolutní chronologie
• BRD + SACH = naše východisko

539 – klíčové datum pro SJ

• Strm Kambys. 400 (kopie)
• babylónské tabulky se smlouvami datované do období vlády Kýra. (kopie)

Proč rok 587/ 6? – zboření chrámu a Jeruzaléma a 18. rok vlády Nebukadnesara

Sekundární zdroje:

• Babylónské kroniky (posloupnost králů a vojenská tažení)
• Babylónský soupis králů (soupis králů z Uruku
• Královský  kánon
• Ruční tabulky
• Novobabylónské kroniky

Primární zdroje (zaznamenané v daném období)

• Nabon 18 (vláda Nabonidova celkem 17 let)
• Nabon 8 –„Hillská stéla“ (poslední rok vlády Nebopolasara byl rok 605/ 604. Prvním rokem Nebukadnesara byl rok 504/ 503 a18. rok Nebukadnesara byl 587/586 – zboření Jeruzaléma
• Nabon. H1, B (Stéla Adad-guppi) – (panování všech králů novobabylónských) – vyvrací význam roku 607 a potvrzuje rok 587

Originální dokumenty

• Hospodářské, administrativní a právní dokumenty (záznamy z každého roku zkoumaného období s přesností až na jeden den…)
• Prosopografické důkazy – klínopisné tabulky (přesné záznamy z  oblasti, osobního, náboženského, rodinného a společenského života)
• Chronologicky provázané body (11 na sebe přesně navazujících období)
• Synchronizace s egyptskou chronologií (naprosto na sobě nezávislé, ale shodné) (2. Kr 23:29 (kde se objevují společně egyptský farao Neko a judský král Josijáš);   Jer. 46:2 (společně jsou uvedeni Neko, Nebukadnecar Jehojakim); Jer. 44:30 (faraón Chofra, král Sedekjáš a Nebukadnesar).
•  

Astronomické dokumenty

• Studium babylónských astronomických dokumentů. Toto studium začalo před více než sto lety. J. N. Strassmaier (1846-1920), jeden z vedoucích asyriologů té doby, nalezl velké množství textů s astronomickými údaji. Mezi jeho spolupracovníky a následovníky patřili J. Epping (1835-1894), Franz Xaver Kugler (1826-1929), P. J Schaumberger (zemřel v r. 1955), Otto Neugebauer (1899-1990) a Abraham J. Sachs (1914-1983). F. X. Kugler publikoval své výsledky v řadě monumentálních děl, jako například Die Babylonische Mondrechnung (1901), Sternkunde und Sterndienst in Babel I, II (1907-1924) a Von Moses bis Paulus (1922).
• Starověká astronomie (rozvinuli velmi vysokou úroveň vědecké a matematické astronomie, jíž nedosáhly žádné jiné starověké civilizace

• Důležitost babylónských astronomických textů.
• Ačkoli klínopisné texty byly nalezeny v rozvalinách Nineve a Uruku, většina textů (cca 1600) pochází z astronomických archívů z města Babylóna. Přibližně 300 textů se zabývá vědeckou matematickou astronomií a patří do posledních čtyř století př. n. l. Větší část zbývajících textů, kolem 1300, nejsou texty matematické, ale texty zabývající se pozorováními, která se datují od roku cca 750 př. n. l. do prvního století n. l. Většina těchto textů je zásadní pro stanovení absolutní chronologie tohoto celého období. Tyto texty lze rozdělit na dvě kategorie. Naprosto největší skupinou jsou astronomické „diáře“, v nichž jsou pravidelné záznamy o velkém množství jevů, včetně postavení měsíce a planet. Všeobecně se přijímá názor, že tyto „diáře“ (či kalendáře, deníky, zápisníky) byly vedeny nepřetržitě od osmého století př. n. l. Druhou kategorii textů tvoří například almanachy (každý zaznamenává astronomická data pro jeden konkrétní babylónský rok), texty s pozorováním planet (každý text se zabývá určitou planetou) a texty se záznamy zatmění měsíce; tyto texty byly patrně výňatky z „diářů“. Podrobné zkoumání těchto textů zahájil před několika desetiletími Dr. A. J. Sachs, který posledních třicet let svého života věnoval právě studiu těchto textů. Po jeho smrti (v roce 1983) v práci pokračoval vídeňský profesor Hermann Hunger. Text této čtvrté kapitoly autor podrobně konzultoval s oběma uvedenými odborníky.

Nezávislé zdroje

• Astronomický diář VAT 4956 - záznam o cca třiceti plně ověřených astronomických pozicích ze 37. roku vlády Nebukadnesara. Uvedená kombinace astronomických pozic se neopakuje ani za tisíce let. Existuje jediný rok, který odpovídá popsané situaci: rok 568/567 př. n. l. A jestliže uvedený rok byl 37. rokem vlády Nebukadnecara, jak je to na této tabulce uvedeno dvakrát, pak jeho 18. rokem a rokem, kdy byl zničen Jeruzalém, byl rok 587/586 př. n. l.
• Astronomický diář B. M. 32312 - je nestarší dochovaný astronomický diář. Na základě astronomických pozorování, jež tato tabulka zaznamenává, jej odborníci datují do roku 652/651 př. n. l. (Napobolasar panoval 21 let (625-605 př. n. l.) a Nebukadnecar panoval 43 let (604-562 př. n. l.). Tímto diářem je tedy 18. rok panování Nebukadnesara a zároveň zničení Jeruzaléma jednoznačně stanoven na rok 587/586 př. n. l.
•  Tabulka Saturnu B. M. 76738+76813. Díky tomuto textu je tedy vláda krále Kandalanu opět stanovena na roky 647-626 př. n. l. (22 let), vláda Napobolasara je stanovena na roky 625-605 př. n. l. (21 let) a Nebukadnecarova vláda je stanovena na roky 604-562 př. n. l.
• Tabulka zatmění měsíce LBAT 1417 - zaznamenává čtyři zatmění měsíce, přičemž všechna tato zatmění následují postupně za sebou v intervalu 18 let a téměř 11 dnů. l. Tato tabulka tedy opět jednoznačně stanovuje absolutní chronologii pro vládu krále Šamaš-šum-ukina a Kandalanu a nepřímo také pro vládu Nabopolasara a  Nebukadnecara.
• Tabulka zatmění měsíce LBAT 1419  přináší kompletní záznamy o nepřerušené řadě zatmění měsíce v intervalech po 18 letech, a to přímo z novobabylónského období. Dvě z těchto zatmění jsou datována do 14. a 32. roku Nebukadnecara….. Vzhledem k tomu, že rok 573 př. n. l. odpovídá 32. roku Nebukadnecara a že rok 591 př. n. l. odpovídá jeho 14. roku vlády, je podle této tabulky jeho 18. rokem opět rok 587/586 př. n. l.
• Tabulka zatmění měsíce LBAT 1420 - přináší roční záznamy zatmění měsíce od prvního do 29. roku Nebukadnecara, kromě mezery mezi 18. a 23. rokem jeho vlády. Záznamy, u nichž jsou zachovány i příslušné roky vlády tohoto panovníka – a je jich více než deset – předkládají podrobné údaje o více než dvaceti zatměních měsíce, přičemž ke všem těmto zatměním došlo přesně v letech, jež byly prokázány již dříve uvedenými texty, stačí tato tabulka samotná ke stanovení absolutní chronologie panování Nebukadnecara.

• Tabulka zatmění měsíce LBAT 1421 - zaznamenává dvě zatmění, která jsou datována do šestého a dvanáctého měsíce roku „42“, evidentně Nebukadnecarovy vlády, což se všeobecně datuje do roku 563/562 př. n. l. A obě zatmění skutečně nastala v uvedených měsících tohoto roku. Naproti tomu žádná zatmění tohoto druhu nejsou uváděna pro rok 583/582 př. n. l. – což je datum Nebukadnecarova 42. roku vlády podle chronologie Strážné věže. Tato tabulka tedy přináší další důkaz, pokud jde o nesprávnost chronologie Společnosti.

Další čtyři astronomické tabulky - publikovány v dokumentu Hunger, ADT

• První textem je LBAT 1415, který je součástí stejné tabulky jako LBAT 1417. Zaznamenává zatmění měsíce datovaná do 1. roku krále Bel-ibni (702 př. n. l.), do 5. roku, evidentně Senacheriba (684 př. n. l.) a do 2. roku, evidentně Šamaš-šum-ukina (666 př. n. l.)
• Druhým textem je text o zatmění měsíce č. 5 v dokumentu Hunger, ADT V. Text je hodně poškozen, jméno krále zde chybí, ale z určitých historických poznámek v textu je patrné, že je z doby vlády krále Nebopolasara. Jedno z popisovaných zatmění je datováno do jeho 16. roku vlády, takže je lze identifikovat jako zatmění z 15. září roku 610 př. n. l.
• Třetím textem je text č. 52 v dokumentu Hunger, ADT V. Text obsahuje více než desítku čitelných záznamů o postavení Saturnu, Marsu a Merkura datovaných do 14., 17. a 19. roku Šamaš-šum-ukina (654, 651 a 649 př. n. l.), do 1., 12. a 16. roku Kandalanu (647, 636 a 632 př. n. l.) a nakonec do 7., 12., 13. a 14. roku Nabopolasara (619, 614, 613 a 612 př. n. l.). Podobně jako dříve uváděné texty, i tyto tři texty jednoznačně znemožňují pokusy jakkoli prodloužit chronologii novobabylónského období.
• Čtvrtým textem je planetární tabulka SBTU IV 171, která zaznamenává první a poslední objevení se Saturnu a jeho stacionární pozice ve 28., 29., 30. a 31. roce nějakého neznámého krále. Jak to však prokázal profesor Hermann Hunger, zde uvedené roky v kombinaci s postavením Saturnu v souhvězdí Pabilsag (což je přibližně Střelec) vylučují během prvního milénia př. n. l. veškeré jiné alternativy kromě 28. až 31. roku Nebukadnecarovy vlády, jež jsou tím pádem stanoveny do roků 577/576- 574/573 př. n. l. Na základě toho je 18. rokem jeho vlády rok 587/586 př. n. l. 26 Tato tabulka „byla pravděpodobně sestavena krátce po -575 [576 př. n. l.]“. – J. M. Steel v Hunger, ADT V, str. 391 (Hermann Hunger, „Saturnbeobachtungen aus der Zeit Nebukadnezars II.“, Assyriologica et Semitica) (= AOAT, Band 252), (Münster: Ugarit-Verlag, 2000), str. 189-192.

• Společnost Strážná věž pro svou interpretaci „časů pohanů“ potřebuje, aby toto období začalo v roce 607 př. n. l., datem údajného zničení Jeruzaléma. Tato událost se stala v 18. roce vlády krále Nebukadnecara, a proto tento 18. rok jeho vlády musí být také datován na rok 607 př. n. l. Při porovnání se všemi dosavadními historickými záznamy ale vzniká rozdíl v délce 20 let, protože všechny tyto záznamy zařazují 18. rok vlády Nebukadnecara do roku 587 př. n. l. Jak je možné takový rozdíl v délce dvaceti let vysvětlit? V této kapitole bylo vidět, že deseti astronomickými texty je jednoznačně stanovena absolutní chronologie novobabylónského období, a to v řadě bodů, především v rámci třiačtyřicetileté vlády krále Nebukadnecara. Jejich společné svědectví pak prokazuje, a to nad vší pochybnost, že vládu tohoto krále nelze posunout zpět ani o rok, natož pak o dvacet let.  Společně s důkazy máme tedy nyní sedmnáct různých důkazů, přičemž každý z nich svým specifickým způsobem dokazuje, že 18. rok Nebukadnecara nelze datovat do roku 607 př. n. l., jak to dělá Společnost Strážná věž, ale že tato událost nastala o dvacet let později, tedy roku 587 př. n. l. Vskutku, jen málo vládních období ve starověké historii lze datovat s takovou nezvratnou jistotou, jak to činíme u novo babylónského krále Nebukadnecara. Připusťme na chvíli, že čísla uváděna v textu Berossus s ohledem na vládu novobabylónských králů se mýlí o 20 let, jak si žádá chronologie Společnosti Strážná věž. Pak by se ale pisatelé Královského kánonu museli dopustit naprosto stejné chyby, ale zcela nezávisle na Berossovi! Bylo by možné namítnout, že oba pisatelé prostě opakovali chyby ze zdrojových textů, které použili z Novobabylónských kronik. Pak by ale písaři z doby Nabonida, kteří patrně používali tytéž zdroje, museli vypustit dvacet let z vlády daného krále (či králů), když psali nápisy na Hillskou stélu a na stélu Adad-guppi.

• Je ale skutečně pravděpodobné, že tito pisatelé, kteří psali přímo během novobabylónského období, neznali délku vlády králů, pod nimiž žili, zvláště když uvážíme, že tyto vlády sloužily zároveň i jako kalendářní roky, pomocí nichž se datovaly různé události? Jestliže opravdu udělali tak zvláštní chybu, jak je pak možné, že egyptští pisatelé z téže doby by se dopustili naprosto stejné chyby tím, že by vynechali naprosto stejné období v délce dvaceti let, když psali nápisy na Stélu smrti a na jiné dokumenty? Zvláštní pak je, že babylónští astronomové by pak museli soustavně dělat naprosto stejnou „chybu“, když datovali svá pozorování, jak je nyní máme zachována v dokumentech VAT 4956, LBAT 1420, SBTU IV 171 a také v dalších tabulkách, z nichž pozdější astronomové získali své záznamy o zatměních v cyklu Saros – ledaže by tyto změny někdo záměrně učinil v době Seleukovské dynastie, jak to postuluje Společnost Strážná věž. Ještě více neuvěřitelná je myšlenka, že by tehdejší pisatelé a astronomové vypustili dvacet let  z novobabylónského období ještě před tímto obdobím – jak je to patrné z nejstaršího diáře B. M. 32312, z tabulek zatmění měsíce LBAT 1415+1416+1417 a z textu ADT V č. 5, z tabulky Saturnu B. M. 76738+76813 a z planetární tabulky ADT V č. 52. Všech těchto pět dokumentů naprosto znemožňuje pokusy jakkoli prodloužit novobabylónské období.
• Ale nyní si uveďme nejpozoruhodnější „souběh okolností“: Pokud jde o novobabylónské období, byly vykopány desítky tisíc datovaných ekonomických, administrativních a právních dokumentů, které pokrývají každý rok v tomto období – kromě, jak by to potřebovala Společnost Strážná věž, období dvaceti let, z něhož se nenašla ani jediná tabulka. A opět je podle této logiky velice zvláštní, že se shodou okolností jedná o naprosto stejné období, které je soustavně „vypouštěno“ vinou řetězce dalších „chyb“ ze strany opisovačů v Babylóně a Egyptě, stejně jako pozdějších opisovačů a historiků. Buď během několika staletí existovala jakási mezinárodní dohoda, že se těchto dvacet let bude z historie vypouštět – anebo toto období dvaceti let nikdy neexistovalo! Jestliže takové mezinárodní „spiknutí“ skutečně existovalo, bylo pak natolik úspěšné, že ze všech desítek tisíc dokumentů vykopaných v novobabylónské oblasti neexistuje ani jeden, dokonce ani jediná řádka, jež by ukazovala, že takové období dvaceti let kdy existovalo. Můžeme tedy dojít k  jednoznačnému závěru, že se nepochybně mýlí jedině chronologie Společnosti Strážná věž Jak ale tento závěr dáme do souladu s biblickým proroctvím o sedmdesáti letech, během nichž měl podle Strážné věže zůstat zpustošen Jeruzalém a celá Judea? A jak máme pohlížet na rok 1914, údajné konečné datum pro „časy pohanů“?