TOMÁŠ
Tomáš ve svém dialogu otevírá veliké dilema, s kterým se SJ musí vyrovnat. Jsou zde dva důležité poznatky:
1. Když se mu ukázal Kristus, vyznává ho jako: "Můj Pán a můj Bůh". Jak to, že se Kristus nebrání a nepoučuje učedníky, že není Bohem, jak to činí naší SJ. Je zřejmé, že on sám věděl mnohem lépe, kým je ve skutečnosti a své pravé božství potvrdil mnohokrát slovy, činy, zázraky.. Proto mu věříme, následujeme, modlíme se k němu, prosíme a oslavujeme, protože je hoden naší cti a chvály, jako Bůh.
2. Tomáš se ptá na Kristovy rány po hřebech. To je docela jednoduché. Pokud byl Kristus přibit do kůlu, tak musel mít probity obě ruce jedním hřebem. Tomáš používá množné číslo a rád by viděl rány po hřebech. Musely být alespoň dva. To znamená, že Ježíš byl ukřižován, měl ruce rozpjaté na kříži, tak jak o tom píší všechny překlady Písma, historikové, archeologové a další. Tak, jak se chlubí apoštol Pavel Kristem ukřižovaným. Je pro něj mocí Boží a spasením. Proč SJ bojují proti kříži. Přece jejich literatura ještě na začátku 20. století byla ozdobena ilustracemi Krista ukřižovaného a sami svědkové psali o Kristově kříži. Co se tak najednou změnilo v dějinách? Z kříže se stává kůl. Kříž Kristův je nenáviděn, až na smrt.