VYLUČOVÁNÍ ZE SBORU
VYLOUČENÍ, OSTRAKIZACE SJ
I. BIBLICKÉ CITÁTY
- Kor. 5, 11Napsal jsem vám však, abyste se nesměšovali s tím, kdo si říká bratr, a přitom je smilník nebo chamtivec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič;
s takovým ani nejezte. 12Proč bych měl soudit i ty, kdo jsou mimo nás? Nesoudíte snad vy ty, kdo jsou uvnitř? 13Ty, kdo jsou mimo, bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu!
- Tess. 3, 6Přikazujeme vám, bratři, ve jménu našeho Pána Ježíše Krista, abyste se stranili každého bratra, který žije neukázněně, a ne podle toho, co jste od nás převzali.
- Slyšíme totiž, že někteří mezi vámi žijí neukázněně, vůbec nepracují, ale zabývají se tím, do čeho jim nic není. 12Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby s tichostí pracovali a jedli vlastní chléb. 13Vy však, bratři, neochabněte v konání toho, co je správné. 14Jestliže někdo neposlouchá naše slovo v tomto dopise, dávejte si na něho pozor a nestýkejte se s ním, aby se zastyděl. 15Avšak nepokládejte ho za nepřítele, nýbrž napomínejte ho jako bratra.
Mat. 10, 37Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.
Mat. 18, 16Jestliže by však neposlechl, vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva, aby ‚ústy dvou nebo tří svědků byl potvrzen každý výrok‘. 17Jestliže by je neposlechl, pověz to shromáždění, a jestliže by neposlechl ani shromáždění, ať je ti jako pohan a celník.“
- Jan. 6A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit. 7Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. 8Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. 10Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; 11kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích.
- Jan. 2, 18Dítky, je poslední hodina; a jak jste slyšeli, že přichází Antikrist, tak se nyní již objevilo mnoho antikristů; podle toho poznáváme, že je poslední hodina. 19Vyšli z nás, ale nebyli z nás. Kdyby byli z nás, zůstali by s námi. Ale to se stalo, aby vyšlo najevo, že nejsou všichni z nás. 20Vy však máte pomazání od toho Svatého a víte to všichni. 21Nenapsal jsem vám proto, že neznáte pravdu, ale proto, že ji znáte a víte, že žádná lež není z pravdy. 22Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. 23Každý, kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. 24Ať ve vás zůstává, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás to, co jste slyšeli od počátku, zůstanete také vy v Synu a v Otci. 25A toto je to zaslíbení, které nám on zaslíbil: věčný život. 26Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás svádějí. 27Ve vás však zůstává pomazání, které jste od něho přijali, a nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho pomazání vás učí všemu a je pravdivé a neklame; jak vás vyučilo, tak zůstávejte v něm. 28Nyní tedy, dítky, zůstávejte v něm, abychom nabyli radostné důvěry, až se zjeví, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. 29Víte-li, že je spravedlivý, vězte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.
- KOMENTÁŘ K TEXTŮM
Texty z Písma popisují docela přesně důvody vyloučení, provádění kázně, izolace jiných osob. Jednalo se o následující:
- Smilník („porneos“) nebo chamtivec nebo modlář (uctívač model) nebo utrhač nebo opilec nebo lupič;
Důsledek : vyloučení, nebo odstranění ze středu církve
- Kor. 5)
- Ten, který žije neukázněně (žije na úkor jiných, nepracuje…)
Důsledek: dát si pozor, nestýkat se s ním, nepokládat za nepřítele, ale za bratra, aby se zastyděl, napomínat jako bratra
- Tess. 3, 6 -)
- Ten, který zhřešil proti jednotlivci.
Postup řešení: vzít si jednoho, nebo dva další. Při neuposlechnutí oznámit sboru a považovat za pohana, nebo celníka.
(Mat. 18)
Je dobré si připomenout, že Ježíš sám byl nazýván přítelem celníků a hříšníků. S nimi sedával u stolů, na hostinách, za což byl napadán a pomlouván Farizeji. Těmto lidem pomáhal, uznával jejich víru a uzdravoval jejich nemocné.
(Mat. 11, 19)
- Svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. Nezůstávají v učení Kristově.
Důsledek: Nepřijímat do domu ani nezdravit
(2. Jan)
- Vyšli z církve, ale nebyli z církve
- Svůdci
- Nevyznává učení Kristovo a nepřináší toto učení
- Lhář, který popírá, že Ježíš je Kristus
- Ten, který popírá Otce i Syna
Východisko pro věřící: Zůstat v Synu i v otci. Vyznávat Syna i Otce. Zachovat, co slyšeli. Máme pomazání, zůstat v něm. Mít důvěru v jeho příchod a nebýt zahanben. (Jan 2)
Z tohoto srovnání vyplývá, že Ježíš Kristus i apoštolové rozlišovali mezi hříšným jednáním, nebo postoji a přinášením falešného učení. Podle toho byl rozlišen způsob určité kázně, vůči provinilcům. Jednalo se o zřetelné pojmenování hříchů, ne narušení kulturních církevních zvyků, nebo konvencí. Jednání proti Boží vůli, bez dalších výkladů a lidských konstruktů. Zdá se, že problémem nebyly ani jednotlivé hříchy, ale lidé, kteří byli v područí hříchu. Ne, kdo se opil, ale opilec. Ne, kdo ukradl, ale zloděj, ne kdo zesmilnil, ale smilník. To samozřejmě neznamená, že i jednotlivé pády nejsou problém. Ale tyto činy nebyly zřejmě kázněny vyloučením, ostrakizací, ale vyznáním a přijetím odpuštění.
V oblasti učení se jedná o ojedinělé případy lidí, kteří nebyli členy sboru, ale přinášeli zvenčí cizí učení (gnózi). Jediným postojem vůči nim bylo – nepřijímat do domů, ani nezdravit. A zachovat vlastní čistotu učení.
- PRAXE SJ
- Rozlišují SJ rozdíl mezi hříšnými postoji, činy a mezi učením?
- Rozlišují mezi Písmem a mezi učením SV, především učením Vedoucího sboru – VRO? Není Písmo jen zástěrkou příkazům SV?
- Je pravda, že vylučují a ostrakizují své členy nejen za zřejmé hříchy, ale za jednání, které z Písma nevyplývá (oslavy svátků, transfuze krve, nepřípustné kontakty s vyloučenými….)
- Proč vylučují za různost pohledů a přesvědčení ve věci učení, které se v minulosti častokrát měnilo v důsledku „nového světla“ (uctívání Ježíše Krista, jeho viditelný příchod a datumy, kříž Ježíšův).
- Proč VRO má větší autoritu, než samotné Písmo, když sám přiznává, že: „Není inspirován Bohem, ani není neomylný“? proč nedovolí jiný názor členům, ale je vylučuje a odděluje od rodin a přátel?
- Proč podle Kristových slov vylučují na základě svědectví dvou, nebo tří svědků – soudu, a ne na základě rozhodnutí celého sboru, který nikdy neví, proč je jejich člen vyloučen. Není to přímo v rozporu Kristových slov?
- Neplatí slovo z Janova listu právě SJ? Oni přece vyznávají, že přinášejí slovo Jehovovo, ne Kristovo. Oni popírají, jak se zdá, že Ježíš nepřišel v těle jako Mesiáš, ale stal se jim, až po křtu. Není to právě to falešné antikristovo evangelium.
- Proč jsou závislí na vedoucím sboru, když stejný text říká, že: „My Boží děti máme pomazání Kristovo, Ducha a nepotřebujeme, aby nás někdo poučoval“? Máme být v Kristu a očekávat na jeho příchod. Máme jeho vyznávat. Jak vyznávají SJ Ježíše? Podle toho vyznávají i Otce i Syna.
- Podle tohoto textu Janova evangelia reakcí na ty, kteří přinášeli falešné evangelium bylo jen - nepřijímat je a nezdravit. Toť vše.
- Proč SJ využívají způsob ostrakizace? Podle Wikipedie, to znamená: „Forma sociální kontroly, vytěsnění jedince z kolektivu nebo společnosti, jeho částečné nebo úplné ignorování. Je využíván kolektivem jako trest, nebo někdy jako forma nátlaku.“
Slyšel jsem osobně mnoho bolestných, srdcervoucích příběhů rodičů, dětí, druhých rodičů, přátel, kteří přicházejí o ty nejkrásnější, kdysi hluboké vztahy. Ptal jsem se několikrát, proč? Ti, kteří zůstávají, to zdůvodňují snahou o čistotu sboru. Jako druhý důvod uvádějí, že se jedná o výchovný prostředek k návratu do společenství. V tom je utvrzuje i literatura SV. Při tom studium Písma nám jednoduše ukáže, že tento jejich výklad Pavlových epištol je vytržený naprosto z kontextu a je explicitně proti Kristově zákonu lásky, tedy je hříchem.
- Pro pozorovatele se tento jev v organizaci SJ jeví jako největší selhání systému. Podle našich zákonů o lidských právech a svobodě se zdá, že to je na hraně protizákonné.
- Proč navíc podněcují k nenávisti vůči „odpadlíkům“
Je zřejmé, že to je běžná praxe ve vztahu k těm, kteří byli vyloučeni, nebo odešli. Sám jsem svědkem tvrdosti, nenávisti ze strany SJ v kruhu mých vzdálených příbuzných. Je známo, že toto je kámen úrazu, o který se potýkají SJ a budou potýkat neustále, pokud jejich učení a praxe budou pokračovat. Tak to vypadá, jakoby SJ stavěli na tvrzení a doporučení svých předchůdců, např.: Rutherforda, který vůči odpadlíkům napsal tak drsná, neuvěřitelná slova, která se v tomto pojednání nehodí ani citovat. Něco v tom smyslu, že odpadlíky nyní nemůžou zabíjet, ale rádi by to udělali v případě změny poměrů.
„A navíc chceme nenávidět ty, jež svévolně ukazují, že nenávidí Jehovu, nenávidí to, co je dobré. …Nenávidíme je, ne že bychom jim chtěli škodit nebo jim přáli újmu, nýbrž v tom smyslu, že se jim vyhýbáme, jako bychom to činili s jedem či s jedovatým hadem, protože nás mohou duchovně otrávit.“ (Strážná věž, 15. června 1980, str. 8 (angl.)
„Zbožná nenávist je mocnou ochranou proti nesprávnému jednání… Děláme to? …Mezi těmi, kdo projevují nenávist k Jehovovi tím, že se proti němu bouří, jsou odpadlíci. Odpadlictví je ve skutečnosti vzpoura proti Jehovovi. …Jiní odpadlíci tvrdí, že věří Bibli, ale zavrhují Jehovovu organizaci a aktivně se snaží zabránit jejímu dílu. …křesťan [je] musí nenávidět (v biblickém smyslu tohoto slova) jako ty, kdo neoddělitelně přilnuli ke špatnosti.“ (Strážná věž, 1. října 1993, str. 19)
Opravdu Ježíš, nebo apoštolové vzývali křesťany k nenávisti, nebo k lásce dokonce svých nepřátel?