DIALOG SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI

KDO JSOU, JAK REAGUJÍ?

Stojí na ulicích mnoha měst a vesnic, na náměstích a pravidelně navštěvují byty a rodinné domy. Jsou pravidelně, ve stanovený čas na svých stanovištích u stojánků. Působí velmi jistě na kolemjdoucí, šťastně, až se zdá těm neznalým, že jsou opravdu jediní, správní, slušní křesťané, kteří mají velké vědomostí a rozumí docela dobře Bibli. Někteří nimi očividně pohrdají a usmívají se, pro jiné sledující jsou SJ zřejmě „ukradení“ a zcela lhostejní. Když si dáme trochu práce a přemýšlíme, tak se zdá, že mají ve společnosti také své dané poslání, ať již pozitivní, nebo opačné. Můj osobní pohled na základě zkušenosti je následující:

• Jsou příkladem věrné, pečlivé a moudré strategie. Podobají se pobočce nějaké dobré, prosperující firmy. Jsou součástí organizační hierarchie, kde každý člen má přesně stanovené místo. Pro nezasvěcené jsou ti na ulici důležitou součástí organizace, jsou vidět, jsou perfektně připraveni, oblečeni, znalí, příjemní, radostní, empatičtí.
• Jsou „svědomím křesťanů“. To, co je udivující, je jejich plán zahrnout do zvěstování království všechny osoby, rodiny, byty. Snaží se nikoho neobejít. Na první pohled se zdá, že dokonale naplňují Kristovo poslání, jít do měst a vesnic a zvěstovat, že se přiblížilo Boží království. Je to jen zdánlivý pohled. Nezvěstují evangelium o pokání a odpuštění a nezvěstují Ježíše Krista. Ale způsob, kterým zvěstují království Strážné věže, je obdivuhodný. Někdy si říkám, že možná suplují církev Kristovou, která mnohokrát zapomíná na zvěstování na ulicích, mezi ploty, na náměstích, v domovem svých přátel a mnozí naši bližní nebudou nikdy osloveni Kristovou láskou a nebudou ani zachráněni na věky.
• Jsou jako vojáci, i když pohrdají čímkoliv, co je spojeno s válčením. Stojí na stráži proti zlému tohoto systému věcí a očekávají změnu, záchranu a totéž nabízejí jiným. Opravdu bojují na mnoha frontách: Proti zkažené společnosti, křesťanstvu, odpadlíkům. Analogie se stráží není náhodná. Ale význam je paradoxně opačný. Aniž si to uvědomují, jsou oni sami v zajetí “Strážné věže“. Nejsou svobodní, sami sebou, nemají vlastní názory, žijí v nejistotě, ve strachu z Armagedónu, z případného vyloučení, právního výboru, oddělení od přátel a rodiny, ztráty věčného života.

• Jak reagují?

• Zjistil jsem mnohokrát, že hlubší pohled na Krista, nebo náznak negativních poznámek o organizaci a jejich vedení zcela mění postoje SJ, dokonce i jejich usměvavou tvář. Byl jsem překvapen, až šokován jejich reakcemi a otázkami: „Kdo tedy jste doopravdy, věříte v Trojici, do jaké církve chodíte, o co vám jde? Pak zaútočí na církve, na války, na falešnou víru v Trojici a peklo…Začnou adorovat svojí organizaci (jak jsou poslušní Písmu, jak jen oni jediní zvěstují  Jehovovo jméno, jak jejich překlad Písma je jedinečný, jak v minulosti trpěli, odmítali vojenskou službu…)
• Začnou se vymlouvat, že argumenty jsou jen slovíčkařením a literou, ale pokud se jedná o jejich změny, důrazy, tak ty slovíčkařením nejsou.
• Je obecně známo, že SJ znají Písmo, že jsou nejlepší v argumentaci a dobře připraveni. Opak je pravdou. Znají jen některé pasáže, které mají nastudovány a které používají na celém světě téměř identicky (NY, Havířov i ČT…) Jsou zvyklí, že oni v rozhovorech udávají tón, ale pokud jsou sami dotazováni na věci, které neznají a jejich oponent vede rozhovor, jsou neklidní, časem se stanou podrážděni, nebo začnou útočit na jiné a povyšují svojí víru a organizaci, i když o víře se moc ani nemluví. Někdy se rozklepou a začnou křičet a opakovat několikrát, že Štěpán se nemodlil, to není modlitba….
• Ve všech situacích, kdy se cítí nejistí, se snaží odvést rozhovor na jiné téma
• Při jasné argumentaci, že mnohé učení bylo změněno, někdy docela radikálně se brání tím, že je to nové světlo, a že důvěřují zcela „věrnému otrokovi. Až mnohem později jsem si uvědomil, že jejich nové světlo, je ve skutečnosti naprosto jiné světlo. Takové, které boří to předešlé a dává na vědomí, že to bylo nepravdivé, ale přitom se nic jako nastalo.

Reakce svých předchůdců, kteří reagovali přesně podle pokynů svých vůdců, považují za unáhlené a vlastně je považují za nechápající a špatně si vykládající to, co bylo napsáno a v jejich literatuře doporučováno. To znamená, že za všechna ta nesplněná v minulosti proroctví, mohou v zásadě jen následovníci, ne falešní vůdcové.

Někteří svědci zapírají, buď vědomě, nebo opravdu nevědí o kauzách jako roky příchodu Krista (mnohé milióny lidí žijících v období roku 1925 neměly umřít, stavbu Bet Sarin…) prodávali majetky, nezaseli pole, vydali se na plno zvěstovat evangelium do mnoha končin světa. Neženili se, neplánovali…) Když se nestalo nic, změnili učení a vinu vhodili na ty, kteří byli moc radikální a nepochopili pravdu. To se jeví jako docela drsné a podlé. Věrného otroka respektují a jsou přesvědčeni, že bratři pracují dobrovolně, věrně a dávají pokrm časem svým…

• Při jednom rozhovoru vyplynulo, že vlastně celé dějiny a současnost se točí jen kolem osmi miliónů SJ. Jehova se řídí podle nich, vše je o nich a pro ně. Vždyť celý svět je určen ke zničení a zachování SJ na nové zemi. Jak arogantní a pyšné tvrzení, které již mnohokrát potvrzuje sektářské prvky, jednání a postoje.
• Z jejich argumentace vyplývá, že vlastně podstatná část Písma pro ně neplatí, nevztahuje se na ně, ač se tomu urputně brání (nebeská naděje pro křesťany, texty Pavlovy, a dalších autorů…) To je výsadou jen 144 000 vyvolených.
• Při rozhovoru s mladými ženami, na co se nejvíc těší vyplynulo, že na Armagedón.
• Mnohokrát při rozhovoru vyjadřovali údiv nad znalostí Písma, že údajně takoví lidé dnes nejsou, aby studovali Bibli a zajímali se o duchovní věci. Vždy je zajímá, z jaké církve jejich oponent pochází
• Několikrát se můj rozhovor změnil s přátelského na konfrontační. Někdy není možné nereagovat na zjevné falešné výklady a manipulaci ze strany jejich vedení.
• Při domluveném rozhovoru s jednotlivci si většinou přivedou někoho zkušeného (starší, dozorce…)
• Výjimečně, většinou starší věkem se uchylují k zesměšnění toho, s kým hovoří a svým postojem vyjadřují nadřazenost, pýchu, občas aroganci.
• Každý svědek ví, že nemůže jinak myslet. Stal by se odpadlíkem a to je ta nejhorší varianta na celém světě. Bude pronásledován, ostrakizován, ztratí celou rodinu, přátelé. Tím způsobem se postaví proti Jehovovi a bude zničen v Armagedónu. Co udělá, kam nyní půjde, nemá na výběr. Ta představa neposlušného SJ až děsí. Díky Bohu, že se vždy najdou ti neposlušní organizaci, ale poslouchající Pána.  Je to asi zázrak, ale díky, že On je Bohem zázraků, je milostiv a otevírá doširoka vnitřní zrak, aby prohlédli. Tisíce jich odcházejí z okovů nekompromisní organizace do "otevřené náruče" Ježíše Krista. Pro ně tato svoboda a milost jsou nepochopitelné a úžasné. Stojí za to se s těmi šťastnými lidmi setkat a hovořit.
• Již dnes SJ mluví naprosto stejným jazykem a argumentují stejným způsobem na celém světě. Zdá se mi, že již dokážu předvídat, jaká zazní odpověď. Někdy jsem ale mile překvapen v momentě, když se někdo z nich odmlčí a začne hledat v Bibli něco, co zatím asi nikdy nečetl a zdá se, že začal naslouchat. Tehdy se většinou v duchu modlím o Ducha poznání Ježíše Krista.

• Zásadní problém se jeví v tom, že SJ nikdy nejsou sami. Musí být pod kontrolou. Nemohou mluvit, co se jim jeví, že by mohli. Mám zkušenost, že po velmi pěkném a dlouhém rozhovoru s mladými lidmi jsme si naplánovali další schůzku za několik dní. Až později jsem si uvědomil, že při našem plánování vedle nás stáli již starší lidé, kteří je přišli střídat. Samozřejmě se schůzka neuskutečnila. Bylo mi to velmi líto a kladl jsem si tehdy otázku po smyslu rozhovorů s těmito lidmi. 
• Jindy jsem byl velmi nadšen, povzbuzen a upevněn, že je to pro mně veliká výzva i výsada, pokusit se vyprávět o Kristu, který navzdory, že je zneuctěn, pošlapán a ponížen jejich učením, je stále Pánem a živým Bohem, který je má stále rád. Myslím, že náš nebeský Otec miluje, když mluvíme dobře a s láskou o jeho Synovi. Zjistil jsem, že důkladné studium Písma, poznávání Krista a pak rozhovory se SJ o něm budují i mojí víru. Poznal jsem mého Pána, jeho život, charakter a lásku o něco více, než před tím. Tak bych mohl být docela vděčný SJ, že mně inspirují, abych poznával Otce i Syna, protože v tom je život věčný. A já chci a věřím, že budu na věky žít v nebeském království.
• To, co je velmi zřejmé, co se týká vztahu SJ v Písmo, že když je jim přečten text řecky, nebo česky, při tom velmi explicitní, tak mnohokrát to vyjádří, že to není logické, a že to tak nemůže být. V krajním případě to je potřeba chápat obrazně. Příkladem je Štěpánova modlitba, která není modlitbou, dle jejich názoru, protože modlící se měl vidění. Z toho jednoznačně vyplývá, že to, co se vymyká jejich teologií, čemu nerozumí, tak musí změnit, nebo vyložit falešně a přizpůsobit text Písma svému chápání a výkladu organizace.
• Někdy byli hodně nervózní, poslali mně pryč se slovy, že chtějí mít pokoj. Několikrát slíbili, že zavolají a pak se již neozvali.
• Pokusil jsem se citovat téměř všechny klíčové texty z NZ, které hovoří, dle našeho pohledu proti výkladům SJ. Zdá se, že není možné, aby takto mohli zneužívat a překrucovat Písmo. Někdy mě to opravdu dopálí, nezvládnu zcela konverzaci. Zároveň si uvědomuji, že oni ani nejsou schopni chápat Písmo. Sami vyznávají, že nemají Ducha, on je pro ně jen  sílou. 
• Nejsilnější a velmi nadějné jsou momenty, kdy nevědí, co říci. Tehdy se v myšlenkách modlím a doufám, že k nim promlouvá Duch svatý. Mlčí, nebo se snaží otočit na jiné téma, nebo vstanou se slovy, že mají další program.
• Stále věřím, že světlo evangelia má moc rozehřát a rozzářit jejich srdce, aby zahlédli slávu Kristovou
• Zaznělo to několikrát, že když budeme číst Bibli sami, budeme bloudit a nepochopíme. Potřebujeme doprovod a vysvětlení. Doporučovalo mi, i když znám Bibli docela dobře, abych se ještě nechal poučit od někoho z organizace. Jen tak to bude správné.