DIALOG SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI

SVĚDEK JEŽÍŠE KRISTA VE STÍNU STRÁŽNÉ VĚŽE SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH

II. Část

• STŘÍPKY Z TERÉNU

Zjistil jsem, že existuje jakési „ovzduší“ jednotlivých měst a obcí, kterým jsou Svědkové ovlivněni.

• Praha

V Praze, (nejčastěji na Florenci, a I. P. Pavlova), jsem směl hovořit s mnoha dvojicemi, při každé mé služební cestě několikrát. Některé rozhovory se mně zdály velmi přátelské, otevřené. Bylo možno s jednotlivci hovořit i opakovaně v dalších dnech. Podle jejich vyjádření byli mezi nimi i lidé s univerzitním vzděláním. Někdy jsem nabyl dojmu, že si některé naše rozhovory pamatovali i po docela dlouhé době a občas jsme na ně v dalším dialogu mohli navázat. Dokonce i e – mailovou korespondencí několikrát, nebo poskytnutím kontaktů na jejich členy rodiny, kteří žijí v blízkosti mého bydliště v Havířově.

• Při rozhovorech v Praze jsem získal nové poznatky jejich chápání vlastního překladu NS. Zdůvodňují ho tím, že v minulosti biblický text byl změněn, falšován autory, kteří měli zájem nepoužívat úmyslně slovo Jehova. Překladatelé SJ se snažili vrátit jméno na původní místo. Na otázku, zda to nevede k nedůvěře k Písmu, vlastně takto můžeme uvažovat vždy a tím prohlubujeme nedůvěru v autoritu Písma. Oni na tento argument nemají odpověď. Jen zdůrazňují, že jejich překladatelé jsou věrní, důvěryhodní, i když je neznají a anonymitu považují za vyjádření pokory.

Zdá se mi, že někteří jsou docela rádi ve společenství se mnou, i já se cítím docela dobře v těchto rozhovorech. Zároveň jsem právě tam prožíval zvláštní „duchovní zápasy“, překážky a problémy. Zjistil jsem, že skrze modlitbu a vzývání jména Kristova se prolamují „ledy“ v té neviditelné pro nás, ale reálné duchovní dimenzi.

• Okolí Havířova

Zdá se mi, že nejtěžší „služba je doma, ve vlastní vesnici a městech kolem Havířova. S mnohými jsem již mluvil několikrát a oni mně dobře znají a někteří již nechtějí více hovořit. Jsem ale překvapen, že jiní z nich mně občas sami pozvou, abych se opět zastavil u jejich stojánku. Jsem přesvědčen, že to není kvůli tomu, že mají stále naději, že mně zlákají do svých řad. Podle občasných náznaků se mně zdá, že je některé otázky Písma zaujaly a rádi by pokračovali dál. Byl jsem taky pozván do některých Sálů království (Havířov, Orlová), kde jsem strávil několik hodin na rozhovorech. Jsem moc povzbuzen, když při opětovném setkání, třeba i po několika měsících mi někdo z nich řekne: „Stále na vás musím myslet, pamatuji si o čem jsme tehdy mluvili….“. Stále tomu věřím, že zrníčko Písma padá občas na úrodnou půdu a byť pomaličku a nesměle klíčí a snad přinese i ovoce časem svým. Jsem moc rád, že v našem okolí mám několik osob blízkých, s kterými se setkáváme v kavárně, nebo  v rodině a cítíme se, jako přátelé.

• Ostrava

Hodně času jsem trávil s mými SJ na svinovských mostech v Ostravě. Bývaly dny, kdy jsem měl několik rozhovorů postupně, po sobě. Někdy zavládla velmi bojová, občas i příznivá atmosféra. Možná, že ta je celou dobu nabitá neustálou každodenní přítomností SJ. Občas zasvitla naděje, že ne „nové světlo“ svítí, ale světlo Ducha svatého, který se dotýká i těch skalních, dlouholetých zatvrzelých služebníků, jediné pravé organizace, vedené VRO.

• Havířov - Suchá

Každou sobotu stojí u ubytovacího střediska pro legální imigranty. Mnohokrát jsem s nimi hovořil. Když otevřeli přede mnou oblast jiných církví a jejich kritiku, tak jsem jim vyprávěl o rozdílu mezi nimi a třeba naší církví, sborem. Oni neustále jen stojí a nabízejí literaturu. Jako sbor v Horní Suché, již 6 let tytéž cizince zveme k sobě na mnohé aktivity, zájemce i na bohoslužby. Hrajeme si s jejich dětmi, učíme český jazyk, stolujeme, zveme do bazárku s oblečením, vyprávíme o Kristu. Některé z nich jsme pokřtili a stali se dokonce členy sboru. Tento příběh jsem již vyprávěl několikrát ve stejném kontextu. Zdá se, že to je pro ně docela silné. Viděl jsem i slzy v očích žen a někteří se vyjadřovali, že si toho velmi váží a toto je opravdová Boží láska. Neměl jsem pocit, že v tomto případě to nemyslí vážně, a že mně chtějí jen uchlácholit lichotkami. Žel, že konečná reakce někdy byla, že SJ taky pomáhají potřebným, ale jen ze svých řad.

• Bohumín

Vedl jsem dva rozhovory se ženami. Vždy jedna z páru byla aktivní, druhá méně.

Velmi zajímavý dialog. Ta mladší, ve středním věku mi kladla konkrétní otázky na moje náměty. Nakonec mi řekla, že záležitosti kolem Božího jména prozkoumá doma a chtěla na mně telefonní číslo, protože ji to velmi zajímá. Uvidíme…Její kolegyně, přibližně v mém věku neustále na mně dorážela, byla stále více nazlobena a ke konci rozhovoru poodstoupila pár kroků se slovy, že to nebude poslouchat. Před tím mi řekla, že studovala dvě vysoké školy, tak, že taky něco ví…Ta první ji několikrát upokojovala, ať počká a nedovolila, aby nám skákala do řečí. Mám obavu, aby ta horlivá ji nezažalovala na patřičném místě, že byla shovívavá a zajímala se.

Měl jsem dvojí radost. Za prvé, že jsem je našel v Bohumíně a podruhé z tohoto rozhovoru. Znova jsem získal pramínek naděje, že i SJ jsou schopni naslouchat a adekvátně reagovat, možná i trochu samostatně přemýšlet.

Další dvě ženy. Rozhovor se odvíjel podobným způsobem, ale začínal jsem otázkou po spasení. Byl jsem překvapen, když na dotaz, s kým Ježíš mluvil o znovuzrození mi jedna z nich řekla, že asi se Zacheem. Již více krát jsem se přesvědčil, že opravdu neznají Písmo, ani základní příběhy, zvláště v oblastech jako spasení v Kristu a působení Ducha svatého. Vymlouvají se tím, že by se museli připravit doma na další rozhovor. Když jsem nakonec vyprávěl o tom, jak mnozí křesťané dnes krmí hladové, pečují o sirotky, matky s dětmi…zdálo se mi, že její tvář byla proměněna a v očích jsem viděl slzy. Jelikož kdysi bydlela v Těšíně, tak jsem se přiznal, že jsem byl kazatelem v CB.

• Třinec

Byl jsem překvapen, jak tito lidé dokážou bojovat a obhajovat své argumenty za každou cenu. Byl jsem svědkem nervózního třesu rukou a uklidňování ze strany partnera. I radikálních vyjádření a výsměchu na adresu jiných církví.

V Třinci jsem slyšel jednu větu, která mně docela zasáhla: „To je dobré, že Jehova bude s Ježíšem v nebi, a že již je neuvidím. Budu ráda žít na zemi, pečovat o svou zahrádku a dům“. Podobná vyjádření jsem již zaslechl vícekrát, ale ne až tak explicitně. Nezasvěcený pozorovatel by se klidně mohl ptát: „Oč SJ jde doopravdy, za co obětují svůj čas, život? Vůbec netouží po Kristu, ani po tom milovaném Jehovovi?

• Orlová

Jedna mladší žena a starší muž. Myslím, že jsem již s ním jednou, nebo dvakrát mluvil. Ale neodmítal rozhovor. Bylo to docela skvělé. Žena se po úvodním oťukávání a po rozhovoru o kázni mezi SJ začala zajímat o konkrétní otázky spojené s vyznáváním a oslavou Kristova jména. Muže, který nám skákal do řečí a odváděl pozornost, několikrát usměrňovala, slovy počkej, počkej…Taky jsem je ujistil, že se za SJ modlím, aby jim Duch svatý ukázal Ježíše Krista.

Polsko

• Warszawa

Ve Warszawě jsem se setkával s docela tuhým odporem. U stojánku stály většinou ženy, na jednom místě někdy i dvě dvojice najednou. Rozhovory byly většinou nepříznivé, v konfrontačním duchu.

• Świnoujście

Ve Świnoujstí v Polsku, v době mých dovolených s rodinou jsem prohovořil docela hodně času. Bylo to pestré a zajímavé. Někdy reagovali se zájmem a kladli otázky na mou osobní víru i na biblické rozdíly v našem učení. Byl jsem pozván do jejich sálu království. Dva muži mně sdělili, že pokud Duch svatý je osobou, tak věří tomu, že mně k nim poslal, abychom vedli tyto rozhovory. Nakonec se připojili a vyznávali spolu se mnou, že „Ježíš Kristus je Pán“. Cítili jsme se jako přátelé.

• Bydgoszcz

V rámci konference pro bývalé SJ jsem se vypravil do centra města na náměstí. Byl jsem nabit energií z konference a chtěl jsem ji využít prakticky. Samozřejmě stáli na svém místě. Byl to velmi příznivý, nádherný rozhovor, kde jsme se představili a oslovovali jménem. Pěkné prostředí na mostě uprostřed parku, nad řekou. Už samotné okolí působilo jaksi „spirituálně“. Do dnes mi zůstala v paměti slova paní ve středním věku: „Já vím, že se kdysi Badatelé Bible modlívali ke Kristu a uctívali ho i v písních. Ale kolem roku 1935 oznámili svým členům, že se nemohou podílet na oslavě Krista. Zdálo se mi, že tím vyjádřila dokonce lítost nad současnou praxi SJ. I další myšlenky v rozhovoru byly neseny „duchem přízně a přijetí“. Při cestě domů jsem se rozhodl, že chci pokračovat ve službě SJ, více cíleným způsobem a postupně navštěvovat další polská i naše města.

• Wodzislaw

Velmi intenzívní rozhovor, zvláště s paní středního věku. Hovořila jak automat. Přesně formulovala myšlenky, které slýchávám velmi často. Nakonec  obě vyjádřily spokojenost z toho, jak dodržují Boží slovo, jak jejich organizace je jedinečná a nikdo není, jako oni. Jsou u vytržení, když mají v ruce nový překlad. Jakékoliv dotazy na nesplněná proroctví, odmítají, s tím, že nikdy nebylo nic předpověděno organizací, ale členové to špatně pochopili. Zdá se mi, že v rozhovoru nebylo jediná mezerka pro jinou myšlenku, než ty jejich naprogramované.

• Jastrzebie

Řekl bych – normální rozhovor o Božím jménu. Podobné fráze, o tom, že některé věci se do Bible nemusely dostat a Boží jméno bylo hromadně odstraněno z –

• Bielsko - Biala

Tam jsem zůstal na jednom místě asi 4 hodiny. Byl to docela dramatický boj se třemi páry postupně. Pochopil jsem, že i toto místo u řeky na pěší zóně je přesyceno přítomností SJ. Stojí tam denně od rána do večera, kromě neděle.

• Ustroń

Tam jsem již hovořil se SJ mnohokrát. Zdají se „skalní“, neústupní. Přesto jsem se setkal s přijetím v některých otázkách a se zájmem věci prostudovat a opět se setkat. Myslím, že v tomto případě nám v tom zabránil manžel té paní, která projevovala zájem o další setkání.