MOJE CESTA DO STÍNU STRÁŽNÉ VĚŽE
SVĚDEK JEŽÍŠE KRISTA VE STÍNU STRÁŽNÉ VĚŽE SVĚDKŮ JEHOVOVÝCH
I. část
- ÚVOD
Tento příběh je pravdivý, pro některé čtenáře může být neobvyklý svým obsahem, možná i poučný, či varovný. Zkušenosti, které zde chci vyprávět, jsou pro mě jedinečné, až dobrodružné. Jsou psány ulicí a mnohými rozhovory na ní, v průběhu asi třech posledních let (2017 – 2019). Jejich zdrojem není jen literatura, nebo prožitky jiných osob, ale mé vlastní.
- Začátek
Můj kontakt se SJ začal již před léty na mém působišti v Českém Těšíně. Byl jsem navštíven postupně, několika dvojicemi doma. Vzpomínám si, jak mně jeden “bratr“ ujišťoval, že po několika létech bude určitě konec všem církvím i naší, a jen jejich vyvolení budou stát se vztyčenou hlavou a budou žít navždy v pozemském ráji. To bylo ještě v době, kdy používali knihu o podobném názvu a věřili na pokolení roku 1914. Pak jsem na ně téměř zapomněl, ale zůstala mi vzpomínka, na touhu někde uvnitř, abych se k nim mohl v budoucnu vrátit. Zapomněl jsem. Pak jsem léta chodíval kolem Svědků Jehovových, aniž bych je viděl, tak jako mnozí z Vás a taky většina křesťanů.
- MOTIVACE
Proč dělám, co dělám, je legitimní otázka. Vícekrát se mně ptali i SJ, proč s nimi hovořím?
- Povolání
To, že jsem je od určitého okamžiku začal vidět u stojánků a zaujali velmi mojí pozornost. Před tím mi byli docela lhostejní a obcházel jsem je.
V průběhu krátkého času jsem byl najednou vnitřně povzbuzen, abych se zastavil a podíval se na ty, kteří stojí opodál. Bible tomu říká povolání, nebo poslání pro specifickou skupinu osob. Bylo to hodně silné a jasné, až tak, že mně to časem k nim přitahovalo, jako magnet a velmi rád jsem se zastavil a hledal příležitost, abych s nimi mohl hovořit.
- Poznávání
Později jsem je začal záměrně vyhledávat a pravidelně plánovat schůzky. Bylo to cílené a promýšlené. Měl jsem příležitost vést rozhovory se SJ ve dvaadvaceti městech u nás i v Polsku, většinou na stejném místě vícekrát
(Český Těšín, Ostrava, Orlová, Třinec, Hranice, Bohumín, Frýdek Místek, Hranice, Praha, Plzeň, Opava, Warszawa, Bydgoszcz, Świnoujście, Cieszyn, Ustroń, Jastrzebie, Wodzislaw. Bielsko Biala…)
Předpokládám, že jich bylo za tuto dobu kolem 200. Postupně jsem se začal zajímat o tuto skupinu hlouběji a s velikým úsilím. Studoval jsem jejich literaturu a PNS v kontextu řeckého jazyka a mnoha biblických překladů i vědeckých poznatků. Prohlédl jsem desítky videí k tématu SJ, především v polském jazyce, trochu v anglickém, ale i v našem českém. Mohu říci, že jsem se opravdu ponořil, až na dno. Některé noci jsem nemohl spát. Zvláště po zpackaných rozhovorech, nepřiměřených reakcích z mé strany, jsem si znova v mysli promítal, co jsem špatně prezentoval, proč jsem se nechal zviklat, vyvést z rovnováhy? Jak to příště řeknu lépe? Těžce jsem prožíval občasnou tvrdost a neústupnost ze strany mých partnerů. Ale někdy jsem nespal radostí, když jsem měl dojem, že mi Bůh požehnal, že vztahy byly udrženy, zájem probuzen, reakce byly přívětivé….
- SJ jako vášeň i frustrace
Mohu se přiznat, že SJ se stali pro mně vášní a radostí, ale i zdrojem mnohé frustrace a žel i zlosti, ne na běžné služebníky, ale na ty vedoucí z Warwick, kteří si říkají VRO a při tom, jak se zdá používají metody otrokářů a pánů nad lidskými dušemi.
- Zkušenosti
- Prožil jsem několik zkušeností, které se staly pro mě důkazem, že stojí za to s těmito lidmi hovořit.
- Měl jsem příležitost navštívit jednu starší paní v nemocnici – bývalou svědkyni. Mluvili jsme spolu o víře, o Kristu. Ke konci rozhovoru se začala modlit: “Pane Ježíši Kriste, prosím, abys mi odpustil mé hříchy. Pak děkovala. Prožila zvláštní pokoj a krátce na to umřela smířená s Bohem. To bylo poprvé v životě, když hovořila s Ježíšem.
- Slyšel jsem, i nyní velmi často poslouchám, mnohá osobní svědectví bývalých SJ, kteří se vymanili zpod „křídel organizace“. Někteří z toho důvodu, že uvěřili v Kristovo Božství a začali s ním komunikovat a oslavovat jako Pána. Jejich život se radikálně změnil. Vyznávají, že jsou šťastni s ním a následují ho. Zvěstují jeho jméno jiným lidem.
- Mnohé z těchto prožitků mně upevňují a inspirují k tomu, abych se stále znova a znova pokoušel rozličnými způsoby oslovit, povzbudit k přemýšlení, vyvolat neotřelé otázky a uvést k případnému studiu témat.
- Jako kazatel jsem prožil již dávno, že mým úkolem zde na zemi, je vyprávět lidem o Kristově lásce, jeho smíření a o osobním vztahu s ním. Mezi ty, kteří Krista osobně neznají patří i SJ.
- Přijetí u SJ a akceptace
Časem jsem zjistil, že mám velikou výhodu vůči bývalým SJ, že jsem nikdy nebyl jedním z nich. Je zajímavé, že jsem téměř pokaždé mohl ukončit rozhovor, většinou do střídání další dvojice. Ale stává se mi to stále, že v rozhovoru chtějí pokračovat dále, a tak jsme se několikrát přesunuli kousíček dál a rozhovor pokračoval. Jsem přesvědčen, že mně přijímají, akceptují a dovolují, abych se k nim vnitřně přiblížil.
Uvědomuji si, že SJ bývají rádi, že je vůbec někdo z jiných křesťanů osloví. Někteří to vyjádřili, že jsem první, nebo jeden z mála, kteří za nimi sami přijdou a navazují kontakt. Je to spojeno většinou z jejich komplimenty, že jsou překvapeni, že znám Písmo, tak jak je znám, a že si toho velmi váží Mojí odpovědí je, že nejsem sám, ale je to nedostatkem jejich kontaktů na jiné křesťany, které pak nemohou osobně znát.
Několikrát mi bylo řečeno, že: „My tady stojíme pro lidí, kteří nevěří v Boha. Nedokážeme odpovídat na vaše otázky. Musíme se na to připravit“. A to je pak příležitost k dalším rozhovorům. Možná, že jsem nebyl dost důsledný v tom, abych jim vždy dal kontakt na sebe. Jen v několika případech jsme pokračovali, díky dlouhé e – mailové diskusi. Jsem vděčný za ty, kteří se chtějí i nadále setkávat u nás doma, nebo v kavárně.
- Vědomí našeho vlastního selhání vůči SJ
To, co vede k zamyšlení nás křesťany, a co mně osobně burcuje a znepokojuje, je naše selhání vůči hledajícím. Někteří SJ, než se nimi stali, měli duchovní otázky a dotazovali se věřících v různých církvích na palčivé životní, nebo biblické otázky. Ty však nedostali, až přišli svědkové a dali jim uspokojivou pro ně odpověď. Zůstali s nimi až dodnes. Jejich zkušenost jim potvrzuje, že oni jsou pravou církví, která může jako jediná uspokojit jejich touhy a hledání pravdy.
- Předpoklady k této službě
Časem jsem zjistil, že mi Bůh dal zvláštní dar, který jsem před tím nevnímal. Nedokázal jsem si dříve ani představit, abych hovořil na ulici s někým o Bohu. Během těch tří let ve službě SJ, jsem prožil zvláštní odvahu, radost se společenství s nimi, lásku.
Nedokázal jsem si nikdy zapamatovat biblické citáty, včetně místa, kde jsou zapsány. Od té doby si mnohé pamatuji zpaměti.
I ve velmi složitém období, když jsem po zákroku na srdci ztratil řeč a docela dlouho jsem se učil znova artikulovat, tak jsem poznal, že když jsem se SJ, tak mi to docela zřetelně a rychle mluví.
- Poznání Krista a Otce
Od začátku mé intenzivní přípravy k rozhovorům jsem záhy zjistil, že jsem mnohem více do hloubky poznával Pána Boha i Ježíše Krista. Mé biblické studium bylo zaměřeno konkrétním směrem a mnohému jsem se tehdy naučil. Přece to vědí i oni, že „Život věčný je poznáním Otce, i toho, kterého poslal, Ježíše Krista.
- Inspirace od SJ
Od určité doby jsem vnímal, že jedna věc, kterou se mohu naučit, je zvěstování dalším osobám na ulici. Byl jsem dotázán několikrát: „Pane, proč jdete za námi a nehlásáte těm, kteří Boha neznají“. Hodně jsem o tom přemýšlel a tato otázka se mně docela dotkla. V tomto roce jsem začal v rámci „Gedeónské služby“ chodit po ulicích okolních měst a rozdávám náhodným lidem Nové zákony, s některými sdílím svou víru a někdy se taky modlím ze jejich potřeby.