DIALOG SE SVĚDKY JEHOVOVÝMI

BIBLE

Pokusím se odpovědět na Vaše připomínky ohledně pochopení Písma. Vybral jsem jen některé:

     „Bible přitom často slouží pouze jen jako jeden z mnoha duchovních zdrojů, nikoli jako jediná závazná křesťanská učebnice. Nejdřív zkoumej, co Bible opravdu učí a pak věř. To znamená vrátit se zpátky do prvního století, kdy byla Bible dokončená a začít vážně studovat její poselství lidstvu. „To může vést k nejméně deseti chybám, 6) k původnímu textu něco přidat nebo ubrat, 7) některé nezpochybnitelné argumenty přecházet mlčky jako by neexistovaly, zatímco 8) prvořadou pozornost věnovat místům potvrzujících předem daný názor, 9) z více významů překladu biblických výrazů použít přednostně význam více vyhovující předem stanovenému názoru, 10) Upřednostňovat méně kvalitní tendenční překlady Bible s interpunkcí a vsuvkami, které mnohé starověké rukopisy vynechávají.“

Máte pravdu v tom, že Bible často slouží jen jako jeden z duchovních zdrojů, nikoli jako hlavní zdroj poznání a spasení. Mnohé náboženské  skupiny v průběhu dějin se snažily vytvořit jakési vlastní učení a pak hledaly způsob, jak obhájit svoji „doktrínu“ Písmem. To znamená, že text Písma se stal „hříčkou“ v jejich rukou a jednali přesně opačně, než jste to uvedl Vy, že „je třeba napřed zkoumat, a pak věřit“.  Problém je v tom, že velmi často lidské názory byly pokládány za Boží a tím mnozí jejich následovníci byli uvedeni v omyl a tímto způsobem třeba ani nedocházeli ke spasení a k naplnění Boží vůle ve svém životě. Při tom nás Písmo varuje, že „ běda tomu, jenž přidá, nebo ubere něco z Božího slova. Bude mu to k odsouzení“.

         Jako příklad ke zkoumání dané problematiky si dovolím uvést „Překlad Nového světa NSSJ“. Podle mého studia a mnoha rozhovorů se SJ se zdá, že právě toto dílo nese na sobě téměř všech 10 znaků „evolučního překladu“ (podle Vašeho termínu)

Podle JW.ORG je Překlad Nového světa:

 Věrohodný. Překlad nového světa je založený na moderním odborném výzkumu a na těch nejvěrohodnějších starověkých rukopisech

Přesný. Překlad nového světa se snaží věrně předat původní zprávu inspirovanou Bohem. (2. Timoteovi 3:16) Mnoho překladů Bible dává přednost lidským tradicím před přesností Božího sdělení, například nahrazuje Boží jméno Jehova takovými tituly jako Pán nebo Bůh. První část Překladu nového světa v angličtině byla uveřejněna v roce 1950. Od té doby někteří lidé jeho přesnost komentovali nebo ji zpochybnili, protože se na určitých místech odlišuje od jiných překladů Bible. 

Je opravdu PNS věrohodný, přesný a nepředpojatý?

Dovolím si uvést několik faktorů, které zřejmě zpochybňují toto tvrzení NSSJ a jednoznačné hodnocení PNS:

Nový zákon organizace SJ, „vrací“ na 237 místech božské jméno Jehova (str. 99 HBK). Když něco někam vracíme, tak to děláme proto, že to tam původně bylo a že to tam patří. Kde jsou ale důkazy, že se v původních Řeckých Písmech nacházel hebrejský tetragramaton JHVH?  Řecká Písma NZ jsou nejlépe zdokumentovaným dílem starověku, existují tisíce manuskriptů - fragmentů i celých knih NZ a dále písemnosti ranních křesťanů, kde jsou citovány verše takřka celého NZ, které tak dobře dokumentují, že v Řeckých Písmech nebyl původně použit hebrejský tetragramaton JHVH, že dokonce i společnost Strážná věž, když v r. 1985 vydala revizi meziřádkového anglického překladu Řeckých Písem (The Kingdom Interlinear Translation of the Greek Scriptures), použila pro jeho řeckou část Řecká Písma v textu Westcotta a Horta z r. 1881, kde se hebrejské JHVH nevyskytuje.

- Většina raných textů, které se dochovaly, by měla v řeckém textu uvádět tetragrammaton nebo jeho nějakou odvozeninu?

 Aby byla kterákoliv část Písma akceptována jako spolehlivá, musí být ověřena pomocí autentických starověkých rukopisů. Nemůžeme ověřit originální znění Písma, aniž bychom co nejpečlivěji prostudovali originály. Pokud byl tetragrammaton křesťanskými autory v původních textech z 1. století používán, musíme být v nejranějších dochovaných kopiích těchto řeckých rukopisů schopni nalézt vložená hebrejská písmena יהוה .

- Neexistuje žádná další informace nebo tradice, která by měla mít přednost před nejranějšími a nejpřesnějšími řeckými kopiemi Křesťanských písem. Je třeba zdůraznit, že neexistují žádné dochované řecké rukopisy Křesťanských písem obsahující tetragrammaton. Rukopisy nám mají odpovídajícím způsobem poskytnout stejný stupeň důkazů pro existenci tetragrammatonu, jaký bychom požadovali v případě jakékoliv jiné opravy nebo změny v řeckém textu. Protože se však tetragrammaton neobjevuje v žádném z 5000 původních řeckých rukopisů Křesťanských písem, lze dojít k závěru, že všechny diskuze ohledně tetragrammatonu v Křesťanských písmech jsou pouhou spekulací.

- Důkaz, že by tetragrammaton napsaný hebrejskými písmeny יהוה byl nahrazen písmeny řeckými. Společnost Strážná věž neuvádí žádné rukopisy Křesťanských řeckých písem, které by obsahovaly řecká písmena, která lze nalézt jako zastoupení יהוה . [1]

- Neexistuje jediný příklad, kdy by slovo, které bylo obnoveno v současném řeckém textu nemělo textovou oporu ve starověkých řeckých rukopisech. Platí to jak pro Westcottův a Hortův text používaný v Meziřádkovém překladu Království, tak pro dílo Nový zákon v řečtině společnosti United Bible Societies.

Pokud byl tetragramaton z textu odstraněn, rané a početné dochované rukopisy Křesťanských písem by měly obsahovat důkaz o odstranění tetragrammatonu.

Společnost Strážná věž učí, že předtím, než došlo k opisování jakýchkoliv rukopisů Křesťanských písem známých v dnešní době, byl tetragrammaton opisovači a písaři změněn na Kyrios. Tento argument je ale mylný. Rychlost a kompletnost takovéto změny by byla nevídaná.

Řádkový překlad Království hojně potvrzuje, že řecké rukopisy ze čtvrtého století (300 n. l. a později) obsahovaly pouze výraz Kyrios, aniž by odkazovaly na tetragrammaton. V knize „Celé písmo je inspirováno Bohem a prospěšné" (strana 313) je citováno několik příkladů významných papyrových rukopisů, které posunují dobu, z níž pochází první výskyt Kyrios, dokonce ještě blíže k apoštolské době. Jeden důležitý raný rukopis známý jako P47 obsahuje čtyři pasáže ze Zjevení 9:10-17:2, které jsou přeloženy v Překladu nového světa jako Jehova. Tento rukopis vznikl do roku 300 n. l. Jan napsal knihu Zjevení přibližně v roce 96 n. l., takže tato čtyři použití slova Kyrios jsou potvrzena v průběhu 204 let od původního textu.  Následní uživatelé rukopisu často prováděli opravy, a proto bychom také očekávali, že nalezneme menší počet rukopisů, v nichž by tetragrammaton byl přepsán slovem Kyrios nebo řeckou náhradou pro vyjádření Božího jména. Jiný rukopis ze třetího a čtvrtého století známý jako P72 obsahuje 12 pasáží Kyrios přeložených v Překladu nového světa jako Jehova. Tento rukopis obsahující list Judy a také 1. a 2. Petra byl opsán mezi roky 201 a 399 n. l. Třetí rukopis, který Společnost Strážná věž používá jako odkazový materiál, je označen jako P66. Obsahuje pět pasáží Kyrios, které jsou v Překladu nového světa přeloženy jako Jehova. Tento rukopis pochází přibližně z roku 200 n. l. Vzhledem k tomu, že těchto pět pasáží pochází z Janova evangelia (které bylo napsáno přibližně v roce 98 n. l.), byly tyto kopie vytvořeny přibližně pouhých 102 let po napsání originálu. Je nepopiratelné, že 102 až 204 let po napsání Křesťanských písem zde máme pádný doklad, že křesťanský sbor plně akceptoval výraz Kyrios (Pán), který v těchto pasážích představoval to správné a odpovídající slovo. Podle informací publikovaných Společností Strážná věž, je tedy pouhou spekulací, jak mohla být původní Křesťanská písma napsána s používáním tetragrammatonu a pak během pouhých 102 až 204 let kompletně změněna, aniž by byla zanechána nějaká stopa po jejich deformaci. (Podle nejpřesnějšího datování, které máme k dispozici, napsal Jan Zjevení v roce 96 n. l. a své evangelium v roce 98 n. l.) Znamenalo by to tedy, že mezi lety 98 a 200 n. l. nastala úplná hereze, byly změněny všechny dokumenty, které zůstaly až do dnešní doby, byly změněny všechny kopie, které dnes máme k dispozici a také byla zavedena zkorumpovaná teologie, ale o debatě mezi církevními otci o tom všem se nám přitom nedochovala ani zmínka. Avšak kniha „Celé písmo je inspirováno Bohem a prospěšné“ posunuje tato data k sobě ještě blíže, když uvádí: ...ale objevy starších biblických rukopisů v posledních několika desetiletích nás přivádějí zpět k řeckému textu až asi k roku 125 n. l., jen dvě desetiletí po smrti apoštola Jana kolem roku 100 n. l. Tyto rukopisné doklady poskytují pevné ujištění, že nyní máme spolehlivý řecký text ve vytříbené formě. (strana 319) Je opravdu obtížné si představit, že by se hereze tak obrovského rozsahu prohnala celou Římskou říši během natolik krátkého období mezi lety 96 a 300 n. l. a mohla by být tak úplná, že by za sebou dokonce odstranila i všechny stopy po změnách,. Dokázali bychom si tedy představit, že k takové herezi došlo „pouze pár desítek let“ po smrti apoštola Jana?[2]

 Pokud by se vyskytla nějaká debata o odstranění tetragrammatonu, byl by o tom záznam ve spisech raných patristiků. Skupina nazvaná „Přednikajští otcové“ psala před rokem 325 n. l. Ačkoliv nás nic nezavazuje k tomu, abychom sdíleli jejich jednotlivé názory, tito pisatelé jsou spolehlivými zapisovateli teologických diskuzí následujících po založení prvního křesťanského sboru mezi lety 100 a 325 n. l.

Společnost Strážná věž ve velké míře uznává písemné dokumenty těchto raných patristiků. Mezi příklady, které nám pisatelé poskytují, je Jeronýmovo svědectví ohledně Matoušova hebrejského evangelia, práce a výklad Origena týkající se Septuaginty i odpor Židů vyslovovat Boží jméno. Letmým pohledem na Pomůcku k porozumění Bible nalezneme početné citace z děl jak světských, tak křesťanských pisatelů té doby. Hojně se zde vyskytují příklady z Tacita a Josepha [srov. str. 317], Origena [srov. str. 456], Jeroma [srov. str. 520], Irenea, Africana a Eusebia [srov. str. 640], Augustina [srov. str. 671] a mnoha dalších.) Prostřednictvím těchto dokumentů se hodně dozvídáme o raném křesťanském sboru a o světě, ve kterém se nacházel. Je rozumné se domnívat, že jakákoliv důležitá událost v životě raného křesťanského sboru by byla zachycena velkým počtem dobových písemných materiálů.

Devítidílný soubor nazvaný Přednikajští otcové byl vydán syny Charlese Scribnera. Tento soubor obsahuje písemné dokumenty mužů, kteří žili v tzv. „době křesťanské“, tedy období od začátku našeho letopočtu). Patřili k nim Justin Mučedník (který žil od roku 110 do roku 165),44 Irenaeus (120 až 202), Polycarp (? až 155), Tatian (Justinův učedník), Theophilus (? až ?; je známo, že jedna jeho kniha byla napsána v roce 181), Tertullianus (150 až 220), a mnoho dalších. Tento devítidílný soubor významně přispívá ke studiu tetragrammatonu. Za prvé si všimněte, že tito muži typicky psali v rozmezí mezi 20 až 120 lety po napsání originálu Křesťanských písem. (Polycarpus byl ve skutečnosti učedníkem apoštola Jana.) Tito muži by si jistě byli vědomi tak závažné hereze, jako je odstranění tetragrammatonu z Křesťanských písem. Obzvláště by to platilo v případě, kdy by tato změna vedla k vyvýšení Ježíše na pozici, která patří jedině Jehovovi samotnému (používáním výrazu Kyrios jako všezahrnujícího termínu), spíše než ukazující na Ježíše jako na stvořenou bytost (tím, že by bylo rozlišováno mezi Kyrios a יהוה Za druhé, protože toho bylo tolik napsáno, jistě by se našla zmínka o herezi.

-  Devítidílný soubor, o kterém jsme před chvílí hovořili, má celkem 5433 stran přeloženého materiálu. (V tomto počtu nejsou zahrnuty rejstříky a biografické materiály.) S přibližně 1000 slovy na stranu nám tito pisatelé zanechali cca 5 400 000 slov. Pro srovnání, text Bible v Překladu nového světa s odkazy (z roku 1984) má rozsah 1494 stran s přibližně 750 slov na stranu. Celý Překlad nového světa má pak cca 1 120 000 slov. Takže písemné dokumenty patristiků v době od apoštolského období do roku 325 n. l., které obsahuje tento encyklopedický soubor samotný, má rozsah přibližně pěti kompletních Biblí. Existují ale i další písemné materiály, které toto dílo neobsahuje, jako například rozsáhlé Origenovy Kroniky. V tak velkém objemu písemných dokumentů by taková hereze jako odstranění tetragrammatonu byla zcela jistě zmíněna. Uveďme si příklad. Byl vyhodnocován jeden díl z tohoto devítidílného svazku. Významný autor jménem Irenaeus napsal ve druhém století knihu s názvem Proti herezi. Toto dílo má v anglickém překladu 258 stran. Vydavatel tohoto devítidílného svazku připojil ke každému jednotlivému svazku pro usnadnění biblický index, s jehož pomocí lze snadno nalézt určitou pasáž z Písem citovanou kterýmkoliv z patristiků. Následně byly některé z 237 pasáží obsahujících Jehova vyhledány v Ireneově díle Proti herezi, aby se zjistilo, zda si Irenaeus byl vědom toho, že mohlo dojít k nahrazení tetragrammatonu výrazem Kyrios.

Nejsou žádné známky, že by Iranaeus vyjadřoval obavy ohledně jakýchkoli změn ve verších, které cituje. Při uvádění všech těchto veršů naprosto akceptuje výraz Pán.

Je zde velmi důležitý fakt, který nám nedovolí se domnívat, že původní text byl úmyslně, nebo neúmyslně falšován a změněn autory, nebo opisovači NZ. Pokud připustíme tuto možnost, jakou máme záruku, že nebyly upraveny i další mnohé texty Písma, kterým dnes důvěřujeme? Podezříváme Pána Boha, že nebyl schopen uchránit svůj biblický text od samotného vzniku, až do dnešní doby?     Že dovolil, aby s ním lidé zacházeli svévolně podle svých představ a choutek? Přece Ježíš řekl, že „nepomine ani čárka z jeho slova, že nebe a země pominou, ale jeho slovo ne“. Předpokládáme, že Ježíš měl na mysli text Písma od samého začátku. Pokud NSSJ je přesvědčena, že právě ona má tu výsadu, nebo povinnost teprve po 19 - ti stoletích uvést text na pravou míru, především tetragramaton JHVH, staví se tím výše, než je sám JHVH, který nedokázal sám ochránit své jméno i text NZ.

PNS nebyl přeložen do českého jazyka z původních jazyků – hebrejského a řeckého, ale z jazyka anglického (jak je uvedeno v úvodu v samotné Bibli), a je tedy sekundárním překladem. Míra přesnosti tedy klesá.

Není nikde uveden tým překladatelů, ani do anglického, ani do českého jazyka. Všechny jazykové verze Biblí a vůbec veškerá literární díla mají jména svých autorů, nebo překladatelů uvedena. Není to z důvodu povýšení člověka, ale z příčiny důvěryhodnosti daného díla i samotných pisatelů. Dokonce někteří autoři biblických knih uvedli své jméno. Proč NSSJ drží v tajnosti tým překladatelů PNS?

Následující článek není důkladně ověřen z několika zdrojů. Můžete se na to podívat, případně vyvrátit, nebo potvrdit jeho pravdivost?

„V r. 1960 byl společností SV publikován i poslední svazek překladu Hebrejských Písem. V r. 1961 vydala společnost SV revidované vydání celého “Překladu nového světa Svatých písem“ (str. 609-610 HBK). Překlad nového světa je dílem pětičlenného překladatelského výboru, v němž žádný z překladatelů nemá odpovídající vzdělání v biblických jazycích. Byli to -N.H. Knorr, F. W. Franz, A.D. Shroeder, G.D. Gangas a M.G. Henschel. F.W. Franz,je společností SV prohlašován za význačného biblického učence (str. 109 HBK). Ten však r. 1954 lhal v soudním řízení ve Skotsku, že je schopen pracovat v hebrejštině, načež nebyl schopen přímo u soudu přeložit do hebrejštiny 1. Mojžíšovou 2:4 (Scottish Court of Sessions, Douglas Walse versus James Latseim Clyde, Cs 256/2788, listopad 1954; Pursuer's Proof, str. 7, 61, 342-343) (str. 88, 89, 170 PS) (Q).“

Překlad nového světa se studijními poznámkami[3] Tvrzení Překladatelského výboru je následující: „Abychom poznali, kde bylo Boží jméno nahrazeno řeckými slovy Κύριος a θεος, určili jsme, které verše, pasáže a výrazy inspirovaní křesťanští pisatelé citovali z Hebrejských písem, a pak jsme se obrátili zpět k hebrejskému textu, abychom se přesvědčili, zda se tam Boží jméno objevuje. Tímto způsobem jsme určili, na koho se výrazy Κύριος a θεος (Ky´rios a The·os´) vztahují a které osobnosti je máme přiřadit. Abychom se vyhnuli překročení hranic, které má dodržovat překladatel, aby se nedostal do pole exegeze, musíme být při interpretaci Božího jména v Křesťanských písmech maximálně opatrní a vždy brát v úvahu Hebrejská písma jako pozadí. V Hebrejských verzích hledáme argument, kterým bychom mohli potvrdit naši interpretaci. Tudíž ve 237 případech, kdy interpretujeme Boží jméno v našem překladu, je jen jeden příklad, ve kterém se nemůžeme opřít o Hebrejská písma.

Toto tvrzení je na první pohled zavádějící, protože není jen jeden příklad, ve kterém se překladatelé nemohli opřít o hebrejská Písma. Mnohé změny Z „Kyrios“ na Jehova jsou v NZ textech, které vůbec necitují SZ, ale jsou primárními texty autorů NZ.

Dovolím si uvést téměř všechny změny slova „Kyrios“ na „Jehova“, které provedl tým NSSJ v  PNS:

Řecké slovo „Kurios” znamenající „Pán“ je chybně přeloženo jako „Jehova” nebo „Jehovův.”

Matouš 22:44; 23:39; 27:10

Marek 5:19; 12:29; 12:30; 12:36; 13:20

Lukáš 1:25; 1:28; 1:32; 1:58; 1:68; 2:15; 20:42

Skutky 2:34; 2:39; 2:47; 3:22; 7:33; 7:49; 12:11; 12:17; 13:47

Římanům 4:8; 9:28; 9:29; 12:19; 14:11;

1 Korintským 1:31; 3:20; 4:4; 4:19; 7:17; 14:21; 16:7

2 Korintským 6:17; 6:18; 10:18

Kolosanům 3:16

1 Tesaloničanům 4:6

2 Timoteovi 1:18; 2:19 (dvakrát); 4:14

Hebrejcům 7:21; 8:2; 8:8; 8:9; 8:10; 10:16; 10:30; 12:6; 13:6

Jakub 4:15; 5:15

2 Petra 2:9; 3:9

Juda 5, 9, 14

Zjevení 1:8; 4:11; 18:8; 19:6; 21:22; 22:5; 22:6

Řecké slovo „Kurie” znamenající „Pane“ je chybně přeloženo jako „Jehovo.”

Jan 12:38

Skutky 1:24; 4:29; 7:60

Římanům 10:16; 11:3; 14:6 (třikrát); 14:8 (třikrát)

Zjevení 15:4; 16:7

Řecké slovo „Kuriou” znamenající „Pána“ nebo „Pánův“ je chybně přeloženo jako „Jehovy“ nebo „Jehovův.”

Matouš 1:20; 1:22; 1:24; 2:13, 2:15; 2:19; 3:3; 28:2

Marek 1:3; 11:9; 12:11

Lukáš 1:6; 1:9; 1:15; 1:45; 1:66; 1:76; 2:9 (dvakrát); 2:23; 2:24; 2:26; 2:39; 3:4; 4:18; 4:19; 5:17; 13:35; 19:38

Jan 1:23; 12:13; 12:38

Skutky 2:20; 2:21; 3:19; 4:26; 5:9; 5:19; 7:31; 8:22; 8:25; 8:26; 8:39; 9:31; 10:33; 11:21; 12:7; 12:23; 12:24; 13:10; 13:11; 13:12; 13:49; 15:35; 15:36; 15:40; 18:25; 19:20

Římanům 10:13; 11:34

1 Korintským 10:21; 10:26; 11:32; 16:10

2 Korintským 3:17 (dvakrát) 3:18 (dvakrát); 8:21

Efezanům 5:17; 6:4; 6:8

Kolosanům 1:10; 3:24

1 Tesaloničanům 1:8; 4:15; 5:2

2 Tesaloničanům 2:2; 2:13; 3:1

Hebrejcům 12:5

Jakub 1:7; 4:10; 5:4; 5:10; 5:11 (dvakrát); 5:14

1 Petra 1:25; 3:12

2 Petra 3:10

Řecké slovo „Kurion” znamenající „Pán” je chybně přeloženo jako „Jehova.”

Matouš 4:7; 4:10; 22:37

Lukáš 1:16; 1:46; 4:8; 4:12; 10:27

Skutky 2:25; 8:24; 15:17

Římanům 15:11

1 Korintským 10:9; 10:22

2 Korintským 3:16

Kolosanům 3:23

Hebrejcům 8:11

Jakub 3:9

Řecké slovo „Kurio” znamenající „Pán“ je chybně přeloženo jako „Jehova.”

Matouš 5:33

Lukáš 1:17; 2:22; 2:23

Skutky 13:2; 14:3; 14:23; 16:15

Římanům 12:11; 14:4

1 Korintským 2:16

2 Korintským 10:17

Efezanům 2:21; 5:19; 6:7

Kolosanům 3:22

Hebrejcům 8:11

Jakub 3:9

Řecké slovo „Theos” znamenající „Bůh“ je chybně přeloženo jako „Jehova.”

Hebrejcům 2:13

Zjevení 4:8

Řecké slovo „Theou” znamenající „Boha“ nebo „Boží” je chybně přeloženo jako „Jehovův.”

Matouš 4:4

Jan 6:45

Skutky 13:44; 13:48; 16:32; 18:21

Jakub 2:23

2 Petra 3:12

Řecké slovo „Theon” znamenající „Bůh“ je chybně přeloženo jako „Jehova.”

Skutky 16:14

Řecké slovo „Theo” znamenající „Bůh“ je chybně přeloženo jako „Jehova”.

Římanům 4:3

Galaťanům 3:6

Kolosanům 3:16

Jakub 2:23

Řecké slovo „en” znamenající „v” je parafrázováno jako „ve spojení s“, aby se podpořilo učení Strážné věže, že křesťané podporují Krista, avšak Kristus v nich nepřebývá.

Jan 6:56; 10:38; 14:10 (třikrát); 14:11 (dvakrát); 14:20 (třikrát); 15:4 (třikrát); 15:5 (dvakrát); 15:6; 15:7; 17:21 (třikrát); 17:26

Římanům 8:1; 8:2; 8:10; 12:5; 16:7;

1 Korintským 1:2; 1:30; 15:18; 16:24

2 Korintským 5:17; 12:2; 13:5

Galaťanům 1:22; 2:4; 2:20; 3:28; 5:10

Efezanům 1:1; 1:3; 1:4; 1:11; 2:6; 2:7; 2:10; 2:13; 2:15; 2:21; 2:22; 3:6; 6:1

Filipanům 1:1; 3:9; 4:21

Kolosanům 1:27; 1:28; 2:6; 3:3

2 Timothy 1:1; 2:10

Filemonovi :23

1 Petra 5:10; 5:14

1 Jana 1:5; 2:5; 2:6; 2:24; 2:27; 2:28; 3:6; 3:24 (třikrát)

1 Jana 4:4 (dvakrát). 4:13 (dvakrát); 4:15 (dvakrát); 4:16 (dvakrát); 5:20

Zjevení 14:13

České slovo „projevovat“ je přidáno do řeckého textu bez jakéhokoli opodstatnění. Tento výraz je přidán, aby podpořil učení Strážné věže o skutcích připojených k víře, jimiž se dovršuje proces spasení.

Marek 5:36

Jan 1:12; 3:16, 18, 36; 6:29, 35; 7:5; 11:25, 12:36; 14:1 (dvakrát); 14:12; 16:9

Římanům 4:3; 10:4, 9, 10

2 Korintským 4:13 (dvakrát)

Galaťanům 3:22

2 Tesaloničanům 1:10

Hebrejcům 4:3

1 Petra 1:8; 2:6

Řecké slovo „kolasis” je přeloženo jako „odříznutí” místo „trest”, aby podpořilo víru Strážné věže ve zničení a v odmítání věčného trápení v „pekle.”

Matouš 25:46

Řecká slova „kai theos en ho logos” jsou chybně přeložena jako „Slovo bylo bohem” místo „Slovo bylo Bohem.” To je zkomolení textu a činí Slovo (Ježíše) druhým bohem, který je oddělený od Boha Otce.

Jan 1:1

Řecká slova „ego eimi” znamenající „Já jsem“ jsou chybně přeložena jako „Já jsem byl“, aby zakryla spojení mezi  Ježíšem, který je „Já jsem“ Bůh Jehova z Exodu 3:14.

Jan 8:58

Slovo „mě“ je vynecháno v „poprosíte mě o cokoli“, aby se podpořilo tvrzení Strážné věže, že Ježíš není oprávněn přijímat modlitbu.

Jan 14:14

Řecké slovo „ginoskosin” znamenající „důvěrně znát“ je chybně přeloženo jako „přijímat poznání o“, aby se podpořilo učení Strážné věže, že přesné poznání je pro věčný život nezbytné. Touto změnou z „poznají tebe“ (jak překládají všechny ostatní Bible) na „přijímají poznání o tobě“ se posunuje pozornost z osobního vztahu s Bohem na pouhé intelektuální studium o Bohu, abychom získali věčný život.

Jan 17:3

České slovo „syn“ v „krví svého vlastního [syna]” je přidáno v závorce bez jakékoli podpory řeckého textu. To ukazuje, jak daleko Strážná věž zachází, aby popřela, že Ježíš je Bohem, který za nás prolil svou vlastní krev.

Skutky 20:28

Řecké slovní spojení „he petra de en ho Kristos” znamenající „a tou skálou byl Kristus” je chybně přeloženo jako „a ta skála znamenala Krista”. Znovu se zde odsunuje pozornost z Ježíše, který je Bohem Jehovou, Skálou Izraele (Izajáš 30:29).

1 Korintským 10:4

Ve vydání Překladu nového světa z roku 1984 je přidáno v závorce české slovo „jiné“, aby bylo zřejmé, že se toto slovo v řeckém textu nevyskytuje. Překladatelé Překladu nového světa přidali slovo „jiné“ do věty „mu dal jméno, které je nad každým [jiným] jménem“, aby podpořili učení Strážné věže, že jméno „Jehova“ je nadřazené jménu „Ježíš.” Pouze v nedávných vydáních Překladu nového světa vidíme toto slovo vložené do závorek. Všechna vydání od roku 1950 do roku 1981 měla přidané slovo „jiné” bez závorek, takže se zdálo, že toto slovo je v původním řeckém textu. Na straně 27 ve Strážné věži z 1.února 1992 opět vidíme citaci z Filipanům 2:9 bez závorek. Znovu to ukazuje hluboko zakořeněné předsudky Společnosti Strážná věž vůči tomu, že Ježíš vlastní jméno rovnocenné a nadřazené jménu „Jehova.“

Filipanům 2:9

Překladatelský předsudek, co se týče věčnosti Ježíše Krista jako Boha Stvořitele, je v Překladu nového světa jasně patrný při vkládání slova „jiné“ ve zmínce o Ježíšově stvořitelském díle. Přidáním slova „jiné“ do sousloví „všechny věci“, abychom četli „jeho prostřednictvím byly všechny [jiné] věci uvedeny v existenci,” je Strážná věž schopná ospravedlnit své tvrzení, že Bůh Jehova stvořil nejprve Ježíše a potom použil Ježíše jako svého tvůrčího zástupce pro zbytek stvoření. Avšak Písmo prohlašuje, že Ježíš je Stvořitelem „všech věcí,“ neboť existuje ustavičně jako nestvořený „věčný otec“ –držitel věčnosti (Izajáš 9:6). Zatímco počáteční vydání Překladu nového světa před vydáním z roku 1961 vkládala slovo „jiné“ bez závorek, aby nikdo nemohl rozpoznat, že toto slovo není v původním řeckém textu, vydání z roku 1961 a všechna následující jsou poctivější, když toto slovo dávají do závorek. Avšak znovu vidíme překladatelské předsudky vůči božství Ježíše Krista, které se vyskytly v literatuře Strážné věže na stranách 20 a 21 ve výtisku Strážné věže z 1.února 1992, kde je opět v citaci z Kolosanům 1:16 Strážnou věží vložené slovo „jiné“ bez závorek.

Kolosanům 1:16, 17, 20

Řecké slovo „Theotetos” znamenající „božství, božskost“ je chybně přeloženo jako „božská podstata“, aby se snížila plnost božství Boha, která se v tomto verši přisuzuje Kristu.

Kolosanům 2:9

Řecká slova „pneumaton” a „pneumas” znamenající „duchové” jsou chybně přeložena jako „duchovní život”, aby odpovídala učení Strážné věže, která popírá existenci lidského „ducha“, jenž přežívá smrt.

Hebrejcům 12:9, 23

SHRNUTÍ

Je nezbytně důležité, „napřed zkoumat Písmo a pak věřit“.

Je vhodné vrátit se ke zdrojům do prvních století a pokud možno zkoumat i vědecky pravdivost textu v kontextu nejstarších manuskriptů.

Existuje přibližně 5 000 manuskriptů, které sahají až do 2. století,  a ty jsou poddány velmi důkladné textové kritice, kterou díky současné technice je možné prověřit a studovat.

Náboženská společnost SJ ve snaze ochránit „tetragramaton“ JHVH v řeckých písmech a zřejmě proto, aby se odlišila od všech jiných  křesťanských církví, vydala v polovině minulého století vlastní Překlad nového světa. Ten považuje za věrohodný, přesný a nepředpojatý. Podle jejich názorů je nejlepším překladem ze všech.

V žádném z 5 000 nejstarších manuskriptů, není uveden v řeckých textech NZ „tetragramaton“ JHVH.

Přesto překladatelé PNS si dovolili na 237 místech uvést jméno Jehova místo slova „Kyrios“ – Pán. Při tom se jedná jen o menší část SZ citátů. (Např.: modlitba Štěpána, to jsou jeho vlastní slova, není to citát, přesto je změněn v druhé části na „Jehova“, místo Pane, Sk. 7, 59 – 60)

Uvádějí mnoho dalších zásadních změn (J. 1, 1 -…slovo bylo bůh, místo slovo bylo Bohem…)

Zároveň v mnoha dostupných textech „Patristiků“, které akceptují i SJ, se nenachází důkaz, že došlo k jakékoli spekulaci a odstranění jména Jehova z původních řeckých textů.

Jednání NSSJ činí PNS nedůvěryhodným i tím, že utajuje tým překladatelů a zároveň zastírá pravou podstatu mnoha změn biblického textu před svými členy. Většina z nich nedokáže studovat řecký text a srovnávat podle něj vlastní, ani další překlady. Tímto je závislá jen na jednostranných informacích „věrného a rozvážného otroka“, jehož instrukce a výklady nekriticky přijímá. Při tom je zjevné a důkazné, že mnohé předpovědi v minulosti byly chybné a jen nekriticky zdůvodněné „novým světlem“.

Snahou ochránit tak radikálním způsobem Boží jméno pomocí „falšování“ Písma dávají najevo, že nedůvěřují Bohu Všemohoucímu, že nedokázal ochránit své jméno a text svého Písma. To pak vede čtenáře k nedůvěře Písmu, jako celku. Kde je pak záruka, že i jiné texty nejsou změněny a tedy jsou nedůvěryhodné?

V kontextu mnoha rozhovorů, které jsem měl čest vést se členy SJ a při srovnání výkladů na základě PNS jsem přesvědčen, že velká část NZ pro SJ v současnosti je neplatná, nevztahuje se na ně osobně. A to osobně považuji za největší problém, protože nedovoluje jim se plně radovat z celého Božího i Kristova požehnání, které je v celém NZ obsaženo a je platné pro pravé křesťany do dnešních dnů, až do příchodu Krista.

Mohu se plést, ale zdá se mi, že právě kvůli výše uvedeným postojům SJ a jejich PNS rozhovor nad Písmem je téměř nemožný, jelikož vycházíme z naprosto jiných předpokladů:

Z řeckého textu NZ, který se nejvíc přibližuje originálnímu textu obsaženému v asi 5 000 svitků a myšlením, které je formováno a usměrňováno  Písmem.

Na druhé straně z „evolučního myšlení“, jaksi od shora, kdy Písmo je definováno autoritami, vlastním překladem a literaturou, ne že autority jsou definovány Písmem, jako nejvyšší Boží autoritou.

Přesto je zde naděje na určitý průnik myšlenek a vzájemný dialog, kterého si nesmírně vážím.

The Divine Name in the New World Translation (www.tetragrammaton.org)

Kniha Pomůcka k porozumění Bible

[1] A Textual Commentary on the Greek New Testament, United Bible Societies, 1971, neuvádí žádnou

variantu (alternativní výslovnost, která se liší od slovosledu většiny řeckých rukopisů) Božího jména pro kterýkoliv z 237 veršů obsahujících Jehova.

[2] Pomůcka k porozumění Bible, strany 886-888. Přestože neexistují rukopisy, které by obsahovaly hebrejská písmena tetragrammatonu, společnost Strážná věž zastává názor, že tetragrammaton byl užíván inspirovanými pisateli Křesťanských řeckých písem, ale že byl následně odstraněn jako důsledek velké hereze ve druhém a třetím století n. l. Kniha Tetragrammaton a Křesťanská řecká písma (dostupná na www.tetragrammaton.org) se touto domnělou herezí detailně zabývá.

[3] České vydání z roku 2000, strana 1565, angl. the New World Translation, Reference Edition, 1984, strany 1564 a 1565 )