PROČ NEŽÍT BEZ BOHA?
18. 5. 2020
PROČ ŽÍT, NEBO NEŽÍT BEZ BOHA?
Po mnohých rozhovorech i osobních kontaktech s některými SJ, kteří odešli od organizace, jsem nabyl dojmu, že určitá část z nich se stávají ateisty. Někteří dokonce odsuzují Boha, posmívají se Písmu, i těm, kteří vyznávají osobní víru v Ježíše, jako Spasitele a Boha. Myslím, že dokážu částečně pochopit jejich zranění a trauma z manipulace, ostrakizace, možná i jejich nenávist vůči VRO. Přesto je mi moc líto, že tito lidé, které znám, obrátili svůj hněv proti Pánu Bohu a jeho slovu.
Hodně jsem o tom přemýšlel a dovolím si načrtnout pár myšlenek, které mi osobně pomáhají pochopit, vcítit se do pocitů a myšlení, těch, jenž se tato úvaha týká. Můžete to přijmout v bratrské lásce, navzdory tomu, že se to může dotknou živého místa v srdci, které ještě stále možná krvácí. Mým záměrem není jitřit rány, ani bránit Pána Boha a jeho slovo. On se ubrání sám, pokud to uzná za vhodné. Mým záměrem je vnést snad kousíček svého poznání a zkušenosti k povzbuzení a reflexi, zda se tyto věci opravdu mají, jak se jeví. Rád bych vnesl malinko naděje do světa, který se možná zdá vzhůru nohama, chaotický a nečitelný.
1. Zdá se mi, že problém, který je zásadní spočívá v tom, že SJ nikdy nepoznali nebeského Otce osobně. Mnohokrát mi to bylo potvrzeno, že vzorová modlitba sice začíná „Otče náš“, ale ten náš vztah k němu je přece na jiné úrovní, než totéž mezi Otcem a jeho Synem Ježíšem. Přitom je známé, že ABBA znamená ten nejhlubší vztah mezi otcem a dítětem v Izraeli. Dokonce to znamená „tatínku" v našem významu.. „Nepřijali jste ducha otroctví, abyste se opět báli,a nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba,d Otče!“ (Řím. 8). Jistě mi dáte zapravdu, že SJ tento vřelý a intimní vztah s Otcem neznají. V klíčovém textu Jan 17, 3 si sami upravili –„aby poznali tebe, i kterého jsi poslal", na: „aby měli poznání o tobě“….Je to zásadní rozdíl mezi informací o osobě a mezi osobním, vřelým vztahem k dané osobě.
2. SJ nemají možnost poznat a milovat srdcem Otce, protože to může způsobit jen Boží Duch, který v nás působí a oni ho nemají. „Tak ani Boží věci nezná nikdo, jen Duch Boží. A my jsme nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám Bůh daroval“ (1. Kor. 2)
3. Nebeského Otce nám zjevuje Syn …“a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit“ (Mat. 11, 27). Pokud SJ odsunuli Ježíše Krista zcela na okraj textu NZ (více, než 237 x), tak jim Syn nemůže zjevit Otce v plnosti, dobrotě a moci.
4. Je téměř jisté, že SJ nemohou rozumět, ani prožívat význam slov Kristových, že …“můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“. Museli by zcela změnit své učení o vztahu mezi Otcem a Synem a to nemohou udělat.
5. SJ od samého začátku odsunuli Boha JHVH záměnou za jiného boha. Russel napsal v určitém okamžiku svého života, že se mu konečně podařilo zříci se křesťanského Boha. Podle výpovědi Společnosti strážné věže se Russel roku 1886 oprostil od všech křesťanských nauk, které po dlouhý čas akceptoval, až se nakonec křesťanské víry zcela odřekl. V novinách „The Jamestown Evening Journal“ z 6. srpna 1910 se Russell vyjádřil následovně: „Poté, co jsem se zbavil křesťanství, vzývám neznámého Boha, hledám Boží zjevení.“ V knize „Svědci Jehovovi v Božím plánu“, (V německé verzi Die Zeugen Jehovas in Gottes Vorhaben, 1960, str. 18.) se dočítáme, že „Russell dychtil zvědět všechno, co Bůh učil, a to bez ohledu na to, odkud se to dozvídal.“ Samozřejmě jeho následovníci opustili některé jeho nauky, ale „duch“ zůstal a dařilo se mu velmi dobře, akorát musel mnohokrát korigovat a překrucovat své učení a zatloukat v dalších generacích.
6. Možná si to SJ neuvědomují, že když odešli z organizace, nechali tam i toho „jejich Boha“. Zřejmě ho ani nikdy neměli v srdci. Možná, že ho potřebují najít, toho nebeského JHVH, který na každého z nás dychtivě čeká….
V průběhu mého poměrně dlouhého života jsem poznal, že:
- Můj nebeský a zároveň biblický Bůh je jako Stvořitel hojný, úžasně kreativní, rozmanitý, věrný, pečující….Jako Otec je plný lásky ke všem ztraceným synům a dcerám, darující svého milovaného Syna Ježíše pro naší záchranu, posvěcení a život věčný. Mít s ním živé společenství je k oboustranné radosti. Prožívat jeho požehnání převyšuje vše jiné. Vlastně všechno, co mám je jeho darem. Jako Pán Bůh je jistě spravedlivý a svatý. Vychovává nás, někdy usměrňuje k našemu dobru. Žít s takovým Otcem a Synem Ježíšem Kristem v Duchu svatém je největší dar, který jsem mohl získat pro můj život. V tom všem nejsem sám, s mojí rodinou a s dalšími křesťany, kteří milují nebeského Otce i jeho Syna.
- Pokud někdy čtu, nebo slyším, jak se lidé mému Otci posmívají, odsuzují ho a někdy se i rouhají, nezlobím se na ně, ale mi jich je velmi líto a smutno. Jakoby opravdu nevěděli, co činí, jakoby opravdu byli oběťmi, zlomenými, tápajícími.
- Věřím tomu, že mně nebudete podezírat, že Vás „lanařím“ do náboženství. Nikdy jsem to nedělal, protože nemám náboženství rád, jako takové. Ale jsem šťastný ve vztahu s milujícími bytostmi, které jsou šťastny spolu se mnou. Chci Vás jen povzbudit, potěšit, požehnat těmi slovy. Nezoufejte, zkuste to přímo s Otcem, a Ježíšem.
- „Pojďte ke mně všichni, kteří jste obtíženi a já vám dám odpočinutí a pokoj“ (Mat, 11)