KÝM JE PRO MNE JEŽÍŠ?
ZA KOHO MNĚ POVAŽUJÍ LIDÉ?
V období tří a půl letého působení na zemi, přišel Ježíš Kristus se svými učedníky do Cezareje Filipovy. Tam, ve stínu pohanských chrámů a v sevření římské okupační armády, která vyznávala celou plejádu pohanských bohů, se zeptal svých učedníků: „Za koho mne považují lidé“? „Jedni za proroka Eliáše, za Jana Křtitele, jiní za někoho jiného. A za koho mně považujete vy“? Po chvilce přemýšlení se ozval Petr: „Pane, ty jsi Mesiášn, Syn živého Boha“. Ježíš mu odpověděl: „Jsi šťastným člověkem, to ti nezjevilo „tělo, ani krev“, ale můj nebeský Otec“ (Mat. 16, 13 -17).
Tento týden ve Varšavě jsme se šli s mým zetěm podívat na místo bývalého židovského Gheta. Setkali jsme se tam s jedním Židem z Izraele a on nám vyprávěl o své početné rodině, která se stala obětí Holokaustu. Narazili jsme na otázku víry. Potvrdil nám, že věří v Jahve - Boha. Přiznali jsme se, že vyznáváme také i Ježíše (Jehošua). To byl konec našeho rozhovoru. Ten sympatický pán ještě řekl jednu větu o návštěvě Prahy a poroučel se. Až později jsme si uvědomili, že naše vyznání Krista na tomto místě mohlo pro něho vyznít nepatřičně. Vždyť právě tato zrůdná ideologie, která jen ve Varšavě způsobila smrt více, než 350 000 Židů, se vyklubala mezi jiným v kontextu křesťanského světonázoru, zneužila však křesťanství i samotného Krista, což u Židů může probouzet negativní emoce až dodnes. Toto kontroverzní téma by jistě zasloužilo hlubší přemýšlení, ale nemůže být předmětem tohoto článku.
Obecně však platí pro většinu Židů, že Kristus je pouze člověkem, prorokem a je taky některými docela nenáviděn.
Asi před měsícem jsme se seznámili a vedli rozhovor s lázeňskými klienty. Byli to Arabové ze Saudské Arábie, Kuvajtu, Bahrajnu. Moc milí a přátelští lidé, pozvali nás na skvělou kávu s kardamónem a na čerstvé datle. Měli zájem hovořit o Bibli i Koránu. Vše bylo v pohodě, až do našeho vyznání, že Ježíš Kristus není podle Písma jen jedním z proroků, ale je Božím Synem – Bohem. Jejich reakce byla docela odmítavá a radikální. Což se taky dalo očekávat. To byl prozatím konec naší komunikace.
Při mých častých rozhovorech se Svědky Jehovovými se setkávám s tím, že jsou lidmi příjemnými, upřímnými, až do doby, než se náš rozhovor obrátí na Krista. Snažím se někdy připomenout, že podle Písma, je Ježíš Kristus – Bohem (Jan 1, 1). Není archandělem Michaelem, nebo obyčejnou stvořenou bytostí, která umřela za nás. Často cituji verše, které Ježíš řekl o sobě: „Já jsem cesta, pravda, život, jsem vzkříšení, je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi, já odpouštím vaše hříchy, já jsem Alfa i Omega….“ + desítky dalších atributů, které jsou hodny Božího Syna, Boha. Někteří ze Svědků reagují hněvem, výčitkami, posměšky. Neuvědomují si, že poznání Krista není skrze „tělo a krev“, ani přes to „tělo Věrného a rozvážného otroka“, ale díky zjevení Otce a jeho milost.
Uvědomuji si, že osoba Ježíše Krista byla vždy a je prubířským kamenem, pro různé náboženské směry i sekty. Nejsou důležité pohledy na dílčí problémy a rozličné chápaní duchovních pravidel, nebo prožívání, ale odpověď na položenou otázku Kristovou: „Za koho mně považujete?“ Kristus nás nezve k žádnému náboženství, ale k osobnímu vztahu.
Před padesáti léty, jednoho večera jsem se „setkal s Kristem“. Jednoduchým způsobem. Prožil jsem „zjevení nebeského Otce o svém Synovi“. Uvěřil jsem, že je Božím Synem, že mi odpouští, že mně miluje nezištnou láskou. Bylo to, jakoby mi někdo otevřel dveře navenek, osvítil mé nitro, uzdravil mé oči, abych viděl. Uvěřil jsem slovům Písma, že: „Vyznáš - li Ježíše Pánem a uvěříš – li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn“.
I po těch mnoha létech s ním rozmlouvám, jako s nejlepším přítelem, čtu jeho Slovo a sdílím tuto radost s jinými lidmi. On mně pozvedává z mých poklesků i pádů a obnovuje můj život i mé vztahy. Vím, že až vydechnu naposledy, tak ho spatřím tváří v tvář a budu s ním, i s mým nebeským Otcem navěky. Ti, kteří mně znají léta vědí, že nejsem ani snílek, ani psychicky nemocen, ani jinak labilní. Jsem jedním z mnoha, kteří obdrželi „zjevení Krista z nebes“ a nalezli odpověď na otázku, z úvodu článku: „Za koho mně považujete vy“?
Osobně znám některé, kteří podobným způsobem byli zasaženi Bohem: Židy, muslimy, ateisty i bývalé Svědky Jehovovy. Mají podobné zkušenosti, setkali se osobně s Ježíšem, následují ho a těší se na setkání s ním. Někteří to mají těžké, jsou ostrakizováni, pronásledováni. Bývalí přátelé nimi pohrdají a vyhrožují jim. Jsou považování za „smetí tohoto světa“. Kvůli jejich vztahu s Ježíšem. Moc si cením jejich vytrvalostí, víry a lásky. Jejich život vyzařuje hodně radosti a pokoje. Je úžasné s nimi pobývat, číst Písmo a přicházet před Boží tvář.